Přesto si dovolím poukázat na možné souvislosti s tím, jak prezident dosud vystupuje, zejména směrem k veřejnosti a co lze proto očekávat.

Prezident záhy od své inaugurace začal „bořit“ tzv. ústavní zvyklosti. Místy dosti nevybíravým, až poněkud přihlouplým způsobem, opřeným o vulgarismy, kterých nebylo třeba, ani kdyby prezident chtěl dát najevo příklon k ruské straně. Ba naopak. Veřejnému prostoru na téma Hovorů z Lán podobné výrazy veřejnost nesjednocují, jak původně svou autoritou sliboval prezident Zeman, protože si mohu položit, zda je opravdu nutné se trumfovat tím kdo je větší k… atd. Myslím, že škola nás tohle neučila ani na té základní úrovni, a to ostatní později už spíš vyplývalo ze situace naší vlastní, možná spíše tam, kde někteří bojovali s vlastním egem a mysleli si, že tohle je to super-ego.

Od některých politických aktivistů dneška slyšíme také něco o „občanské neposlušnosti“. Osobně by se mi nechtělo soupeřit s kýmkoli v počtu vulgárních výrazů jako o vizi. Jednoduše – ani je neznám…, ty výrazy, co se dnes asi běžně užívají. Prezident, ať už je jen překládá nebo opakuje, nepůsobí o nic lépe, než ten poslední, co za ně schovává své „potrefené“ ego. Ale vejce k dialogům příliš nevedou, i když vize neposlušnosti by tu jistě byla. Té pak lze sotva co vytknout- má momenty méně nebo více uvědomělé, stejně jako ty, co někdo halí do odklonu od ústavních zvyklostí. Na rozdíl od davu má prezident jistě tým placených poradců. Tedy záměr nebo nahodilost? Osobně si myslím - obojí je správně. Pan prezident tak trochu balancuje na úrovni, kterou hodlá posunout tam, kam až to půjde, dokonce i trapnosti navzdory.