Existuje zmínka o tzv. Manuových zákonech (r. 1000 př. n. l.), kde jsou uváděny těžké tresty pro zkorumpované úředníky. V antickém Římě je korupce považována za jeden z jevů, který přispěl k jeho rozkladu. Korupce se nevyhýbá ani režimům diktátorským, stejně jako demokratickým. „Je to jedna z nejstarších politických praktik, je známá už od starého Říma, říkalo se jí kupování hlasů a překládalo se to jako kažení mravů, neboli Corruptio. Je to tak strašně jednoduché a primitivní, že člověk žasne nad tím, že se to stále děje. Jedno z nejhorších kažení mravů bylo právě kupování hlasů,“[1] sdělil v roce 2010 politolog Zbořil Mosteckému deníku.
Jeden z aspektů, hovoří-li se o politice, bývá, že se v ní korupce jen těžko dokazuje. Podobné poznání pak vede k tomu, že, i když je korupce označena za špatnost, je odlišná od jiných zločinných forem a je ovlivněna i kulturními specifiky dané země (co je a co už nikoliv korupce tam a jinde nikoliv).

Korupce bývá rozdělována na: úmyslnou, za účelem vyzrazení některých utajovaných skutečností spojených s tzv. veřejnými zájmy, dále jako realizace tzv. vzájemně výhodných vztahů nebo úmluv, ale i jako zastření určitých prokazatelných korupčních praktik, a také jako korupční praxe ve spojení s realizací dodržených úředních postupů.

Formy korupce jsou více nebo méně skryté (až dokonce utajené). V literatuře najdeme i pojem slapová korupce¸ která „Zaplavuje celý státní aparát včetně těch nejmocnějších.“[2] A co váže taktéž námi zvažovaný jev a korupčně orientovaný problém přímo v Mostě[3] je, že „Demokracie zachvácená úplatkářstvím může praktikovat korupci v kolosálním měřítku ve volbách.“[4] Jde často o kombinaci politiky a obchodních zájmů, resp. např. veřejných zakázek, kdy procedura o jejich rozhodování může být předem předjednána s osobou, která zastupuje politickou garnitury na úrovni města nebo obce a „vyslancem“ dané firmy nebo jinak zastoupeného soukromého zájmu.

Korupce se přitom děje skrze vydírání, manipulaci a protekcionářství. Literatura rozeznává např. i ty formy korupce, které údajně mohou ovlivňovat přerozdělování bohatství a ty, které jsou evidentní projevem vydírání. I když bychom mohli přistoupit na fakt o záměru smyslu „přerozdělování bohatství“, pak ale stále zůstává otázkou: v čím zájmu a jaké záměry a zájmy toto tzv. korumpující přerozdělování sleduje především, ať už jsou zahaleny čímkoliv? Děje-li se, potom k čemu by vůbec tato forma byla a je třeba, jsou-li parametry přerozdělování v systému nastaveny naprosto standardně, v závislosti na mechanismech organizace, rozhodování a správy v něm? Je dále otázkou, k čemu je potřeba jiný mechanismus, zejména v soukromém zájmu?

Korupcí obecně jsou „lidé demoralizováni v situacích, kdy jsou normy a standardní přístupy stavěny na hlavu…“[5] V této souvislosti poslouží i „mostecký případ“, min. tři volební období[6]  zpět probíhající tzv. loterie o voličské hlasy konaná Sdružením Mostečané Mostu. Subjektem, který sice dlouhodobě zdůrazňuje svou „nepolitičnost“, která se však z logiky působnosti v rámci soutěže politických stran a hnutí na komunální úrovni jaksi smyslem potírá. A to i přesto, že je do ní zataženo místní mostecké Stavební bytové družstvo Krušnohor, z jehož lůna se rekrutují nejen příznivci, ale i finance pro daný volebně se účastnící subjekt. A i když se někteří vyjadřovali nad povahou vedení volební kampaně tímto subjektem – viz také pan politolog Zbořil už v roce 2010 – až nyní se údajně situace posouvá do režimu, že „Úřad prověřuje předvolební losování hnutí z Mostu, hrozí mu pokuta“[7] (tragikomické je, že se tak údajně děje na podnět bývalého spolupracovníka a podporovatele SMM podnikatele J. Zelenky zakladatele těchto „veřejně, na náměstí provozovaných korumpujících praktik“). Přes některou „mosteckou“ zkušenost bychom proto měli být opatrní v očekávání změn, a to zejména z těchto důvodů: