Nepovažuji se za odborníka na vojenskou strategii, tedy ne typu těch, kterých se zejména na sociálních sítích, bez větších znalostí a hlubších, všestrannějších informacích nyní vyrojilo jako hub po dešti, spíše mi jde o to pochopit a zaměřit se na psychologii, smysl a podstatu konfliktů, kterým je i např. ten na Ukrajině. Nikdy se tyto události nedějí tak, aby šlo jen o to, kam a jaké množství zbraní sveze a použije ta nebo ona zainteresovaná strana. I když i o tom je řeč – viz např. velmi reálně panující přípravy NATO na zřizování tzv. rychlých vojenských jednotek. Ale ani toto není až tak nic nového pod sluncem a odpovídá to logice (vojenskému plánování) o zvládání konfliktů odpovídajícím dnešní době, vojenským technologiím a technice. O tom ale psát nechci a odborně ani nemohu.

Co ale znovu zopakuji, že se „války v podstatě nedají vyhrát“… A to již nyní tvrdím i se znalostí toho, co potvrzují např. skutečnosti shromážděné OSN ve svých zprávách – viz např. http://zpravy.idnes.cz/rusko-ukrajina-uprchlici-milion-osn-d76-/zahranicni.aspx?c=A140902_125537_zahranicni_aha. Jde mi stále o totéž – zda opravdu jsme jako „postmoderní společnost“ se všemi možnými výhradami ušli takový kus cesty, že přehlížíme (opakovaně v posledních desetiletích) tak podstatné věci, jako to, co podobné ozbrojené eskapády obnášejí a mohou způsobit beze zbytku v myslích a jednáních lidí? Budeme-li jen pomýšlet na to, čí ideologie je pro nás bližší a který „autoritář“ na čele země je tzv. lepší, pak ano, budiž, a „zelenou“ mají všechny další a podobné konflikty podobné tomu na Ukrajině. Hurá! Našli jsme východisko – jedni nasadí sankce, druzí je budou odmítat a lidé budou zatím i dál opouštět své domovy, měnit své adresy, ztrácet své příbuzné a blízké. A činitelé národní i nadnárodní budou nadále opakovat známá klišé podle toho, co je momentálně v kursu, ač ten kurs se neodehrává bez příčin a souvislostí právě třeba posledních desetiletí.