V článku „Spoustu lidí naštvu! Ale myslím, že nálepkování není řešením sociálních problémů“[1] poukazuje zastupitel za OMMO pan Marian Dancso na jeden, a v koexistenci s kriminalitou na zvyšující se sociální napětí, vážný důsledek mající příčiny právě v nezaměstnanosti, chudobě, nízké vzdělanosti a velmi slabých sociálních a kulturních návycích - a to na příkladu litvínovského sídliště v Janově. Jde o rizikovost se všemi aspekty, které jsou devastační nejen pro zdejší, z různých míst sestěhované populaci, ale především nedávající výhledy na zlepšení bez zásadnějších změn sociálních poměrů.

Vzhledem k závažnosti situace se tato nevyřeší bez pozornosti a zásahů přímo z vládních míst, tedy odpovědných resortů. Bylo by dobré koordinovat také aktivity na unijní úrovni, např. s možnostmi, jež skýtá naše zastoupení na úrovni eurokomisařky Věry Jourové, která má v evropské komisi na starosti agendu spravedlnosti.

S řešením by však neměly být spojovány aktivity za rozdmýchávání emocí a nenávistných projevů proti Romům, neboť oni nejsou příčinou stavu nejen v Janově. Tou příčinou je extrémní stav, jenž panuje v podobně vyloučených lokalitách. A ukazuje se, že tzv. z bídy sociální, ekonomické a kulturní se pro jistou část „podnikavců“ stal docela výnosný obchod, vázaný na sociální systém, skýtající určitou jistotu pro část tamější populace, potažmo pro ty, kdo se rozhodli s byty a bytovým fondem rádoby podnikat. Za pozornost stojí i fakt, že nikoliv tzv. nepřizpůsobiví, ale absence sociálních a ekonomických aktivit nejen v této lokalitě vede k takto tragickým stavům.