Jednak je tady záležitost programu. Navzdory některým předchozím deklaracím je pan Juncker a jeho kolégium komisařů spíše zárukou pokračování v nastoleném trendu hlubší federalizace EU. Skutečná reforma Unie, po které voláme, bude tedy minimálně na dalších pět let u ledu. Doufám, že jsou všichni, kdo hlasovali po Komisi, tedy členové ČSSD, TOP09, ANO a KDU-ČSL, připraveni převzít odpovědnost za program Junckerovy Komise, který obsahuje například další zdražování elektřiny, harmonizaci daní včetně nové daně z finančních transakcí, kvóty na rozdělování uprchlíků mezi členské státy nebo vznik úřadu evropského prokurátora. Takový program je v přímém rozporu se zájmy České republiky.

Dále, velké otazníky se vznášejí nad novým vnitřním fungováním Komise. Během slyšení kandidátů na komisaře jsme nedostali jasnou odpověď na to, jak bude nový systém místopředsedů řídících různě se prolínající týmy komisařů fungovat. A v neposlední řadě je zde otázka personálního obsazení. Vidíme několik světlých výjimek, silných osobností s vlastním zdravým názorem, jako je místopředseda Timmermans. Ale také jsou zde na opačném pólu stojící komisař Moscovici či Katainen, kteří u slyšení nepřesvědčili a prošli jen díky politické dohodě největších parlamentních frakcí lidovců a socialistů. A zbytek? Spíše průměr, opět máme důvod pochybovat, že tato sestava bude úspěšně čelit výzvám, před kterými Evropská unie stojí. Pan Juncker samozřejmě pracoval s tím, co mu nanominovaly členské státy, ale v některých případech si mohl vybrat či navrženého kandidáta neformálně odmítnout. Ale hlavně - byl to on, kdo jednotlivým komisařům přiděloval portfolia a v některých případech zjevně nevolil správně.Je to, jako by reprezentační trenér sestavil svůj tým z fotbalistů 1. - 3. ligy, do obrany postavil hráče, který dává nejvíce vlastních gólů, na pozici špílmachra zase toho, kdo neudrží míč a do útoku brankáře..