Tehdy, ve dvacátých letech, bylo logo Vítkovic s číslicí založení1828 takovou zárukou kvality, že se Australané při stavbě mostu obrátili právě na sever Moravy. Dominuje-li dnešní předvolební době hrozící krach dolů a firem na Ostravsku, obavy ze ztráty tisíců pracovních míst, je dobré si připomenout, že tu lze stavět na stoosmdesátileté průmyslové tradici.

V době mého působení na ministerstvu průmyslu se podařilo  dotáhnout k podpisu jeden z prvních velkých projektů restrukturalizace směrem od oceláren a koksoven ke strojírenství – automobilku Hyundai. Ta nyní prosperuje, našlo v ní práci 3500 lidí, dalších 10 tisíc v navazujících provozech.

Dnes to možná vypadá jako samozřejmost, že tu stojí, ale nebyla – původně preferovala Hyundai stavbu v jiných zemích Evropské unie. Jedním z argumentů, kterým jsme Korejce k této dnes spásonosné investici přesvědčili, byl slib, že postavíme rychlostní silnici E 75 do Žiliny, kde má Hyundai závod dceřiné firmy Kia.

Topolánkova a Nečasova vláda, která pak nastoupila, měla jiné – kulantně řečeno – priority, než plnit předchozí vládní sliby a stavět kvalitní dálnice. Dnes ale přichází čas, jak mimo jiné právě touto stavbou Ostravsku pomoci.

Jistě, nejdůležitější je získat nové seriózní investory, kteří využijí obrovské tradice regionu a schopnosti místních lidí, a vybudují zde nové moderní továrny. Bez plnění slibů to ale nepůjde, stejně jako bez nedokončené infrastruktury.

Klíčovou roli přitom mohou hrát peníze z EU, protože právě unie pamatuje na takové situace, jaká se odehrává na Ostravsku, svými solidárními fondy. Kromě silnice E 75 do Žiliny může Ostravsku pomoci dostavba rychlostní silnice R35 z Hradce do Olomouce, která urychlí cestu ze západu na jih republiky a konečně odlehčí nebohé D1.

Nejdůležitější investicí státu ale musí být investice do lidí, do vzdělání – hlavně do rozvoje technického školství. Musíme myslet nejen na zítřek, ale i v horizontu alespoň 15 – 20 let, kdy nejde dál stavět jen na uhlí a ocelárnách. Není reálné lákat technologicky vyspělé investory, když bychom nemohli nabídnout vzdělané a schopné zaměstnance.   

Když by – vzletně řečeno – „puklo ocelové srdce republiky“, nepoškodilo by to jen Ostravsko, ale celou zemi. Jeho propad by nás ekonomicky hodil o mnoho let zpátky. Zejména proto si v této chvíli musíme pomáhat. Musíme držet pohromadě stejně, jako drží nýty z Vítkovic už 81 let australský Harbour Bridge.