U nás doma trh s energiemi liberalizoval, ale jejich ceny výrazně stouply, mimo jiné i kvůli miliardovým dotacím za obnovitelné energetické zdroje v podobě fotovoltaických elektráren. Vystřídalo se 8 vlád, ale energetická koncepce zůstala i přes opakované pokusy o aktualizaci stále stejná. Jen jsme podle typu vlády chvíli preferovali jádro, chvíli spolu s Bursíkem zmíněné fotovoltaické elektrárny, chvíli bioplyn nebo biomasu. To vše za situace, kdy jediná klasická parní elektrárna vyrobí bez dotací za rok stejně elektřiny, jako všechny instalované solární elektrárny v ČR (v roce 2013 solární elektrárny = 2000 GWh, zdroj ČSÚ), ale např. Prunéřov I = 2 800 GWh).

Jenže energetika je jako zaoceánská loď. Nelze otočit kormidlem a čekat, že okamžitě zahne na tu či onu stranu. Naopak je třeba přemýšlet hodně dopředu, na desítky let. Kdybychom se zítra rozhodli postavit navrhovaný další jaderný blok v Temelíně, při největším optimismu by mohl stát v roce 2030. A to by byl zřejmě evropský rekord.

Zásadní rozhodnutí státu by podle mne mělo být výsledkem konsenzu všech politických sil. Osud tzv. druhého důchodového pilíře, který proti vůli opozice ve sněmovně narychlo prosadila Nečasova vláda, svědčí sám o sobě.