V posledních dnech, zejména po dramatických událostech minulých týdnů a měsíců, jsem se spolu s řadou podobně uvažujících lidí vážně zabýval pokusem využít říjnových parlamentních voleb ke svému opětovnému vstupu do každodenní politiky.

Jsem si vědom toho, že jsem tím vzbudil nemalá očekávání, o čemž svědčí velké množství pozitivních reakcí jak lidí zevnitř dnešní politiky, tak i běžných občanů. Všem z nich za to děkuji.

Po velmi intenzivní práci a desítkách schůzek a jednání jsem zjistil, že v krátkém čase, který do voleb zbývá, lze sice vytvořit volební subjekt, který by určitým způsobem mohl uspět, ale nesplňoval by představy, s nimiž se v politice pohybuji, a který by i při případném volebním úspěchu mohl v politice dlouhodobě standardně působit. Proto jsem se – po dlouhém a bolestném rozhodování – rozhodl v těchto volbách nekandidovat.