Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, dovolte mi několik slov k předloženému návrhu. Novela insolvenčního zákona bezpochyby může být dokonalejší, na druhé straně je nutné si přiznat, že pokud takřka milion lidí je v dluhové pasti, tak je jasné, že to není jen tak pro nic za nic, že by to byl milion nezodpovědných jedinců, ale že i samotné prostředí, společnost, procesy např. dříve umožněných nebankovních půjček, predátorské praktiky inkasních společností, nedostatečná ochrana v oblasti spotřebitele, toto všechno způsobilo, stejně jako řekněme změna společenských poměrů a nedostatečná finanční gramotnost občanů, že řada občanů se nikoli v nepoctivém záměru dostala do dluhové pasti. Myslím si, že takřka milion lidí v dluhové pasti je pro nás výzvou společnou jejich situaci vyřešit. Proto bych osobně doporučovala podporu této novely insolvenčního zákona a případné její dopracování v následujících čteních Poslanecké sněmovny.

Proč? Protože do jisté míry je to politická otázka, na které se musí politici shodnout, do jaké míry oddlužení připustit, za jakých podmínek, jak mají být vstřícné tyto podmínky, a troufám si říct, že bez silné politické podpory napříč politickým spektrem není možné tento úkol zvládnout.

Plně se ztotožňuji s tím, co tady zaznělo z úst zpravodaje Jana Chvojky a také šéfa poslaneckého klubu sociální demokracie, a chtěla bych z hlediska podpory této novely insolvenčního zákona ještě upozornit na jednu věc. Jak jsme se dozvěděli jako členové podvýboru pro oddlužení dnes ráno, největší podíl lidí, kteří se potácí nebo jsou uvíznuti v dluhové pasti, jsou lidé mezi 35 až 55 lety. To znamená, jsou to lidé ekonomicky aktivní, produktivní. A co se děje? Želbohu, jsou většinou v šedé nebo černé ekonomice, jejich příjmy nejsou zdaňovány, stávají se obětí různých agentur práce, samozřejmě těch nepoctivých, nebo ještě jiných "zaměstnavatelů". A co se týká tohoto černého trhu, tak samozřejmě ta jejich nešance se zbavit samozřejmě na základě přísných podmínek těchto dluhů, vede k tomu, že také ekonomika ztrácí ty mzdy, které by jinak mohly být zdaněny, a zároveň samozřejmě platíme řadu dopadů směrem do sociálního systému.