Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, vážená vládo.

Já dokončím tu záležitost sociálního dialogu, jak jsem ji nedokončila ve své faktické poznámce a vrátím se tedy do roku 2008. Jaroslav Zavadil na sociálním výboru, tedy jako pamětník té druhé strany, jejíž slovo tady ještě nezaznělo, to znamená odborových organizací zaměstnanců, na sociálním výboru jasně řekl, že zrušení placení nemocenské od prvního dne nebylo po vzájemné shodě v rámci sociálního dialogu. Strana zaměstnanců to nikdy neodsouhlasila.

A cítím povinnost to říct, pokud se tedy oháníme sociálním dialogem. Znovu opakuji, že návrh tak, jak je předložen, vychází z toho nejbližšího přiblížení zaměstnanců a zaměstnavatelů, kterého byli schopni za posledních pět let. Bylo to přiblížení v rámci tripartitního jednání v roce 2016. Tak je to tam popsáno.

Druhá věc. A skutečně mě mrzí, že hospodářský výbor - právě proto, že jeho hlavním úkolem je sledovat celkově kondici hospodářství a celkové dopady, to znamená makrodopady, nikoliv jenom výhrady, které mohou vznikat v rámci mikroekonomie a jednotlivých zaměstnavatelů a sektorů, protože ty dopady mohou být ve dne (?) odlišné - tak z hlediska těch makrodopadů a přiznám se, že o to budu hodně stát při dalším projednávání v orgánech Sněmovny, to znamená i na hospodářském výboru, aby na hospodářském výboru bylo projednáno to, jestli při změně systému v roce 2008, kdy opravdu část nákladů přechází v prvních 14 dnech nemoci na zaměstnavatele a teprve následně jde k tíži státu z hlediska nemoci, pracovní neschopnosti zaměstnanců.

Tak jestli tato změna, která byla tehdy kompenzována snížením o 0, 1 % pojištění, to znamená v tehdejších cenách roku 2008 o 11 mld. korun, ve stávajících cenách to činí 14 mld. korun, jestli je skutečně také celá spotřebována v rámci nákladů. Protože jediné relevantní měření proběhlo právě v onom roce 2008 a tam proti kompenzaci 11 mld. na relevantní měření Ministerstva práce a sociálních věcí byla závěrečná částka 4 mld.