O to více může nyní překvapit, že místo obhajoby oprávněného zájmu Plzeňanů se město postavilo na stranu mnohamilionového zisku pro firmu, který by měl být nemorálně, a podle mého názoru zcela zbytečně, vytažen z mnohých, již tak poloprázdných, předvánočních kapes.

Jedná se o „plzeňskou kartu“ projekt, disponující obrovskou pompou a mediální propagací, samozřejmě také hrazenou z městského rozpočtu, s počátkem realizace v roce 2004. Musím podotknout, že jsem velkým příznivcem elektronizace státní i obecní správy a novou čipovou kartu jsem tak nadšeně přivítal a jsem také držitelem jedné z těch nejstarších, vydaných v květnu 2004.

Bohužel v tomto případě, už před těmi deseti lety, upozorňovali někteří odborníci, že technologie výroby karty je zastaralá a vložené ochranné prvky snadno prolomitelné. I přes výhrady, které se ostatně potom v čase potvrdily, dopravní podnik si za pořízení tohoto „moderního výdobytku“ účtoval poplatek. Ten jsem přirozeně akceptoval, s tím, že v  dnešní době si je nutno zvyknout na to, že již nic není zadarmo, a to bohužel ani propagovaná služba ve prospěch občanů.

Nyní ovšem přichází PMDP s „neočekávaným“ tvrzením, že prozatím dvě stě tisíc, z vydaných tří set tisíc, karet je nutno z technických důvodů, vyměnit, ovšem znovu za další poplatek, tentokráte 170 korun. Pochopit lze argument, že se používaný čip přestává vyrábět, ale ten další, že dochází číselná řada, je již poměrně úsměvným. Městské společnosti výměna karet přinese do pokladny 34 miliónů korun, naopak její zákazník zase zapláče!