Zatímco například ředitel Městského ústavu sociálních služeb v Plzni Vladimír Chuchler s eventuálním nařízení očkování vládou souhlasí, někteří ředitelé podřízených organizací jsou k tomuto kroku pesimističtí a bojí se odchodu části zaměstnanců.

Jako zástupce KSČM ve sněmovní dočasné Komisi pro účinnost vládní pomoci v souvislosti s covid, který mj. disponuje vysokoškolským vzděláním v oboru sociální politiky a práce, zastávám stanovisko, že přijetí takovéhoto obligatorního opatření je prakticky nezbytné, a to bohužel i přes odmítavé postoje části dotčených zaměstnanců.

Dle dostupných informací naočkováno proti covidu prozatím není kolem osmi procent zdravotníků a dalších pracovníků v sociálních službách v Plzeňském kraji. Jsem přesvědčen, že s životy a zdravím seniorů, našich rodičů a prarodičů, tzn. kategorie covidem snad nejvíce ohrožených osob, nesmí být žádným způsobem ani na okamžik hazardováno. Jedinou alternativu k povinnosti očkování bych viděl v každodenním testování zaměstnanců, ovšem s tím, že příslušný test by si hradil každý zaměstnanec sám. Souhlasím též s názorem ředitele Chuchlera, který zdůraznil fakt, že se povinně očkuje i proti žloutence a tetanu, tak proč by se nemělo povinně očkovat proti covidu, a to v oblastech lidského konání, tedy sociální a zdravotní péče, které jsou zdravotně extrémně rizikové! Dle mého názoru ale tam, kde je riziko přenosu covidu na nejvíce ohrožené skupiny obyvatelstva, dle dostupných vědeckých poznatků minimální, očkování musí stále zůstat na dobrovolné bázi!