Vážené kolegyně, vážení kolegové, členové vlády a zejména vážený pane premiére,

samozřejmě nejprve bych vám rád poděkoval, že po domluvě s vaším sekretariátem jste dnes dorazil a mohu tak svoji interpelaci, kterou zde mám již několik měsíců, přednést.

Dovolte mi, abych začal poměrně obecně. Válečné reparace, tedy odškodné placené po válce poraženým státem vítěznému státu či vítězným státům ať již ve formě peněžité, či nepeněžité, bývají vždy jakousi nedostatečnou kompenzací za útrapy, strasti, oběti či škody způsobené nepřítelem. Přesto takto nedokonalým a nedostatečným nástrojem, který nemůže postihnout všechny způsobené újmy, neboť například lidský život se finančně vyvážit nedá, je obrovskou ostudou každé politické reprezentace, v tomto případě české, když na zcela oprávněné, a dokonce právně uznané odškodnění ve své činnosti a aktivitách rezignuje a k obhajobě takovéto ignorace ještě používá falešná či úmyslně neúplná fakta a argumenty.

V této souvislosti se můžeme ptát: Kde je otázka reparací za škody z druhé světové války právě nyní také frekventována? Asi všichni víte, že zřejmě nejvíce v Polsku a v Řecku. Ale naší vládě je to lhostejno. Stačí se přece stále odvolávat na Česko-německou deklaraci, k jejíž právní irelevanci se také dostanu.

Dámy a pánové, jen pro vaši informaci, řecký účetní dvůr, obdoba Nejvyššího kontrolního úřadu v České republice, vyčíslil válečné škody v této helénské zemi na 309,5 miliardy eur, což je 7 750 miliard korun. K tomu řecká vláda tvrdí, že by s těmito penězi nejspíše nikdy nespadla do hospodářské krize. Ovšem o tomto vyjádření si samozřejmě můžeme myslet své.