V poslední době o něm slyšíme hlavně v souvislosti s antifosilním zákonem či diskusí nad ratifikaci pařížské klimatické dohody.

Také nám díky tomuto termínu vznikla řada organizací, jak mezinárodních (Výbor OSN pro trvale udržitelný rozvoj),  státních (Rada vlády pro udržitelný rozvoj) a, jak je v takových případech obvyklé, nepřeberná řada „neziskových“ organizací.

Jak tento termín vznikl a co obsahuje?

Milníkem ve vývoji udržitelného rozvoje bylo vydání publikace Meze růstu (známé jako První zpráva Římského klubu) v roce 1972. Studie konstatovala, že nekonečný růst není možný v prostředí limitovaných zdrojů a řešila možnosti vytvoření podmínek environmentální a ekonomické stability, která je trvale udržitelná, a rizika ohrožující další existenci lidstva a biosféry.

Existuje celá řada dalších definicí, které není problém nalézt, zde bych ještě uvedl definici ze zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí.  „Udržitelný rozvoj společnosti je takový rozvoj, který současným i budoucím generacím zachovává možnost uspokojovat jejich základní životní potřeby a přitom nesnižuje rozmanitost přírody a zachovává přirozené funkce ekosystémů.“

Není pochyb o tom, že z obecného hlediska nelze zdánlivě těmto definicím nic vytknout.