Tuto úvahu píšu 19.6.,  pár dní před hlasováním o brexitu.  Pro její obsah není důležité, jak to celé dopadne.  Spíše je zajímavé sledovat chování různých aktérů a porovnat ho s chováním aktérů před 25 lety, kdy se rozpadl tábor „míru a socialismu“.

Je až groteskní, sledovat výroky EUroelit, hluboce přesvědčených o své jediné pravdě, která by se dala shrnout do představy, že jediné správné řešení je vždy „více EU“,  přeloženo do jazyka srozumitelného - zachování a další růst jejich moci.

A to bez ohledu na jejich častá selhání, která poslední dobou nabývají hrozivých rozměrů, pokud jde o jejich důsledky.  V řecké krizi šlo ještě „jen o peníze“.  V současné migrační krizi jde díky zcela chybným rozhodnutím Euroelit už „o krk“,  a to nejen pro nás, ale i pro další generace.

Jak na to současná EU „věrchuška“ reaguje?

Pokud změníme pár nepodstatných slov,  vlastně úplně stejně, jako bývalá „věrchuška“ komunistická.

Jen pár výroků bych připomněl  "Více socializmu!" (dnes více EU). "Hlavně, že je mír!" (Beze změny... mír v EU ovšem zaručila studená válka, ne existence EU jako takové).  "Diskuse ano, ale konstruktivní!" (hlavní je prosazovat europské hodnoty).  Ano, chyby se staly, ale pro ty chyby neopustíme odkaz soudruha Lenina!" (dnes myšlenku stále těsnější integrace).  A připomněl bych ještě cenzuru názorů nepřátelských socialismu (nedávno eurokomisařka Jourová s jásotem oznámila, že se jí podařilo prosadit cenzuru „nevhodných názorů“ na sociálních sítích) a okamžité zabavení legálních zbraní občanům po získání moci (o což se současná EK zběsile snaží).