Pro čtenáře mých příspěvků není jistě žádným tajemstvím, že moje spokojenost se současnými poměry v EU je nevelká, či spíše žádná.

Nicméně ani já jsem zcela nechápal, proč je ta nespokojenost tak hluboká, a tak zásadní? Snad se mi to podaří nyní vysvětlit.

Jako dříve narozený jsem prožil 40 let svého života v „reálném socialismu“ pod vedením jediné strany, která věděla lépe než já, co je pro mne dobré, a v táboře „míru a socialismu“, který chtěl poroučet větru, dešti a neustále bojoval proti americkému imperialismu.

Přitom ta původní myšlenka komunismu „každý dle svých schopností, každému dle jeho potřeb“ vlastně ve své podstatě nebyla zavrženíhodná... jen ta realita se zvrhla v něco, co jsem z duše nenáviděl, co nám všem bralo svobodu jak osobní, tak i ekonomickou.

Proto jsem s mimořádným potěšením pozoroval, jak se to „soudruhům“ sype... Poté co v čase normalizace po roce 1968 přiškrtili kohoutek, už ho jen a jen povolovali a nám se dýchalo lépe a lépe.