Má si prý počkat na jiného prezidenta. Když prezident Havel předával medaile svým kamarádům, přecházeli jsme to se shovívavým úsměvem. Nakonec medaile byly a budou vždy zatíženy subjektivním pohledem toho, kdo je uděluje. Je to něco zcela jiného, než běh na 100m. V takové disciplíně totiž nerozhoduje, zda se někomu Usain Bolt líbí, s kým chodil do houslí, nebo, nebo s kým pil jamajský rum. Stačí být první na cílové pásce.

Je však komické, jak dnešní „sluníčkoví antikomunisté“ chtějí zavádět kádrovací praktiky horší než za normalizace. Ti dříve narození vzpomínají na Letorost, Slunovrat a přecpané vysokoškolské kluby, když měl přijet Nohavica. Mluvil řečí, které se rozumělo. Všichni mu poděkovat nemůžeme, prezident ano.