Kolem zásahu v Sýrii je zmatek. Hlavně ale těžko říci, čeho má být útokem dosaženo.
Kdosi použil v Sýrii chemické zbraně. Je dost pravděpodobné, že to byla oficiální armáda, ale jisté to není. A pokud to byla armáda, pak zdaleka netušíme, jestli byl útok posvěcen vedením země nebo šlo o akci místních velitelů. Pokud je známo, tak chemické zbraně se v minulých měsících dostaly mimo přímou kontrolu režimu a lze se obávat, že jejich použití hrozí na obou stranách. Jestliže tedy mají být útoky trestem za použití chemických zbraní a zastrašením před jejich dalším použitím, pak si nemůžeme být tak úplně jisti, koho přesně trestat. Barack Obama se tváří, že má důkazy o použití chemických zbraní stávajícím režimem. Režimem je myšleno nejvyšší velení země - nikoliv jeden nekoordinovaný generál nebo důstojník. Pokud nositel Nobelovy ceny míru důkazy má, tak by je měl dát k dispozici. Spojené státy si byly také „jisté“, že Saddám Husajn má zbraně hromadného ničení. Neměl.
Oblíbeným a mnohdy jistě legitimním vysvětlením útoků je i obrana demokracie. To je podstatná věc. O tom není spor. Ale v Sýrii demokracii chránit nelze. Nikdy tam jaksi nebyla přítomna a ani povstalci nejsou demokraté. Pravděpodobnost, že po pádu tohoto režimu v zemi vznikne nějaký režim „demokratičtější“ než Asadův, je v podstatě dosti malá. A to přes nesporný fakt, že stávající režim není demokratický vůbec.
Tentokrát není řeč o tom, že by svobodné země v Sýrii chtěly bojovat proti terorismu. Což je svým způsobem škoda, protože na straně povstalců stojí tisíce špičkových bojovníků Al-Kajdy. Byla by zde nemalá možnost zasáhnout citelně teroristickou síť.
Vyspělé země by se mohly pokusit zastavit utrpení místních obyvatel, které občanská válka kosí po tisících. To by byl také legitimní cíl, ale jestliže by útoky měly zjednat mír nebo alespoň příměří, bylo by pak potřebné útočit na režim i na povstalce. Není třeba si zakrývat, že na humanitární katastrofě se podílejí obě válčící strany, přičemž v případě povstalců jde navíc o množství vnitřních frakcí. Můžeme říci s naprostou jistotou, že po pádu Asadova režimu bude občanská válka pokračovat soubojem těchto skupin. Jejich jediným spojujícím momentem je totiž odpor proti režimu. Navzájem pak mají jen pramálo společného. Liší se navíc nejen ideologicky, ale také nábožensky. Ostatně existuje mnoho důkazů o vraždách páchaných jednotlivými bojovými jednotkami povstalců - možná nejznámnější je případ okamžité popravy teenegera před zraky jeho matky a sourozenců za naprosto nevinný žert s náboženskou tématikou. Podobných jenom m éně mediálně známých případů jsou však již stovky.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: cssd.cz