České školství se potýká s celou řadou problémů – mezi ty nejvýraznější patří bezesporu nedostatek financí, který se zákonitě projevuje nejen na nízkých platech učitelů, ale i v celkové kvalitě českého vzdělávacího systému, který je ze strany mezinárodních organizací dlouhodobě kritizován. Čeští školáci dle mezinárodních srovnání v zemích OECD a dalších vyspělých zemích hodnotí atmosféru na školách nejkritičtěji ze všech a rovněž nejhůře ze srovnávaných zemí hodnotí „přátelskost prostředí“ na školách. Avšak o problémech českého školství jsem již psal a mluvil mnohokrát, tentokrát to tedy zkusím jinak – pozitivněji a s vizí.

Ačkoliv se heslo „vzdělávání místo školství“ může zdát jako pouhé slovíčkaření, skrývá se za ním mnohem víc – vzdělaná společnost, po které toužíme, se totiž nerovná společnosti ze všech stran otitulované, nerovná se společnosti, kde každý nutně dosáhnul vyššího formálního vzdělání. Rovná se společnosti, která rozumí tomu, co se v ní a kolem ní děje, společnosti lidí, kteří si jsou vědomi svých práv a toho, jak mohou ovlivňovat dění kolem sebe.

Cesta k takové společnosti je ale dlouhá a nesnadná, jde o věci, které nelze jednoduše změnit ze dne na den, tím spíše z úrovně krajské samosprávy – volby do krajských voleb nás čekají již za dva týdny a ačkoliv mnozí politici a politické subjekty rádi slibují i před volbami do zastupitelstva Dolní Lomné tamním občanům důchodovou reformu a vystoupení z EU, já to dělat nehodlám. Mnoho věcí však z úrovně kraje možné změnit je a já se o to chci pokusit. Mezi priority v oblasti vzdělávání patří:

Podpora vzdělávání k občanské uvědomělosti a politické a finanční gramotnosti

– Například ve spolupráci s vysokými školami můžeme iniciovat a podpořit vzdělávací programy v oblasti tzv. „soft skills“ (měkkých dovedností) a občanské uvědomělosti, zaměřené jak na přímé vzdělávání studentů, tak učitelů – s čímž souvisí také nutnost nastavení podmínek k tomu, aby se učitelé dále vzdělávat mohli a systém jim v tom nebránil, jak tomu mnohdy je dnes.