Italský prezident Sergio Matarella pověřil po volbách v Itálii v březnu 2018 sestavením vlády nejprve předsedkyni italského Senátu za Forza Italia (tj. stranu bývalého dlouholetého premiéra Berlusconniho), Marii Elisabettu Alberti Castellati. Když neuspěla se sestavením vlády, byl jako druhý pověřen sestavením vlády Roberto Fico z Hnutí pěti hvězd, který je předsedou italské Poslanecké sněmovny (podobnost se jménem bývalého slovenského premiéra je čistě náhodná). Opět neúspěch.

Jako třetí se tedy na řadu dostala Liga (dříve Liga Severu) spolu s Hnutím pěti hvězd, aby se pokusili sestavit vládu. Jedná se o strany, jejichž programy se příliš neprotínají, ale v zájmu Itálie se chtěly pokusit o téměř nemožné. Od předchozích pokusů se tento lišil především tím, že zúčastněné strany měly požadovanou většinu, tedy by se mohlo jednat o zcela funkční vládu. Nestalo se tak. Avšak ne proto, že by obě strany nechtěly, ale proto, že prezident Sergio Mattarella (kdybychom nálepkovali, jako některá média, dalo by se říct „probruselský prezident”) odmítl jmenovat ministrem financí ekonoma Paola Savonu, který nehýří obdivem k euru. Giuseppe Conte, který měl být předsedou vlády, tedy vrátil mandát k sestavení vlády. A prezident Matarella bleskovou rychlostí hned další den udělil mandát k sestavení „úřednické” vlády Carlu Contimu. To vypadalo, že výsledky italských voleb jsou pro prezidenta Mattarellu jen cárem papíru.

Připomeňme si, že to samé chtěl, po svém případném zvolení českým prezidentem, udělat pan Drahoš. Tedy nepověřit vítěze voleb sestavením vlády. Jak demokratické. Itálie se tedy ocitla zase na začátku a vypadalo to na brzké předčasné volby.