Pokud budeme jen čekat na to, až a zda se NATO samo rozpadne, tak můžeme zapomenout i na řešení dalších otázek, které v ČR tím pádem není možné řešit. Krom toho v případě pasivního vyčkávání na případný rozpad NATO si příliš nepomůžeme. Spadneme totiž do stejné (či ještě podřadnější) role v nové Evropské armádě pod komandem Německa.

Hodnotíme-li situaci v České republice z hlediska zachování míru, nemůžeme odhlédnout od situace mezinárodní.

ČR je členem NATO – a v případě další agresivní politiky vůči nějakému státu – nyní se eskalují vztahy s Ruskem – bude zatažena do války. Čeští muži takto mohou přes noc jít bojovat a padnout, aniž budou bránit svou zemi a aniž bude mít jejich smrt jakýkoli smysl. Zájmem České republiky je tedy nenechat se vtáhnout do podobného válečného šílenství.

Je naprosto zdrcující, že naše země neumožňuje občanům, aby se k podobně závažným tématům jakkoliv vyjádřili.

NATO sice vzniklo jako organizace údajně uplatňujíc mírové principy řešení mezinárodních konfliktů, sluší se ale připomenout, že západní spojenci zamýšleli již v závěru 2. sv. války spojit se se zbytky německé armády a plynule pokračovat v útoku východním směrem, a to do Ruska.  Z tohoto pohledu lze 1. článek Washingtonské smlouvy o mírovém řešení sporů považovat pouze za jednu z prvních fint, kterých později Západ použil nesčíslně.