Pane ministře, v nedávných dnech se v českých médiích objevil “vánoční“ projev B. Posselta, v němž mluví o poválečném vyhnání „sudetských“ Němců z ČSR. Tvrdí, že to nebyla žádná spontánní pomsta, ale „chladnokrevně plánovaná etnická čistka.“

Autor toho výroku na jednom ze sjezdů tzv. sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL) mluvil o vyhnání sudetů jako o válečném zločinu, kterého jsme se měli dopustit. Vše ale bylo jinak! K přesídlení německého obyvatelstva – a to nejen v ČSR, ale také v Polsku a Maďarsku – došlo na základě rozhodnutí velmocí na Postupimské konferenci v srpnu 1945. Praktického řízení přesídlování se ujala Spojenecká kontrolní rada, která nás pro provedení odsunu německého obyvatelstva hodnotila mimořádně příznivě a s velkou pochvalou!

V těchto souvislostech nelze pominout ani vyjádření H. Seehofera, tehdejšího předsedy bavorské vlády. Citujeme: „V květnu 1945 začala v Čechách jedna z největších a nejbrutálnějších etnických čistek 20. století. Sudetští Němci byli zbaveni práv, cti, stali se psanci. Vyhnáni  z jejich vlasti, země předků, která byla kolonizována Němci již 800 let. Zasáhlo to ženy, děti, starší osoby. Násilí v Ústí a Brně se staly symboly nelidskosti, utrpení, mučení a smrti. Dovolte mi, abych se vyjádřil velmi jasně: vyhnání sudetských Němců bylo a zůstává pro historii zločinem proti lidskosti, velkou a obrovskou nespravedlností.“