Zeman provokuje úmyslně, protože svými útoky nastoluje agendu a ostatní pak jen reagují. Společnost polarizuje záměrně, protože ví, že silný hlas jeho odpůrců mobilizuje i jádro jeho fanoušků. Bude-li chtít obhajovat svůj mandát, bez jádra se neobejde.

Nedávno Zeman zaútočil na tzv. pražskou kavárnu, která ho stejně nikdy volit nebude. Když oslovil národ v Hovorech z Lán slovníkem hospody čtvrté cenové skupiny, mezi řádky poukazoval na to, že knížeti jeho „hovna“ a „kurvy“ procházejí. Jako by čekal, až někdo spustí starou písničku. Quod licet jovi, non licet bovi. Co je dovoleno Bohovi, není dovoleno volovi. Pak by zasmečoval a nechal by národ bavit se tím, kdo je tady ten vůl.

Když se ovšem kýžený efekt nedostavil, Zeman v provokacích přitvrdil a masakr studentů na Národní třídě v listopadu 89 označil za pouhý incident. Dotkl se tím – opět zcela záměrně – jednoho z novodobých národních mýtů. Očekávatelný odkaz na Masaryka a jeho boj s rukopisy doplnil o dva dny později, při debatě se studenty na Právnické fakultě. To už bylo ale jasné, že si lidé nenechají ujít příležitost skandovat po 25 letech znovu „Miloše – do koše“ – tím spíš, když Milouš Jakeš Zemanovo prezidentství v předvečer výročí pochválil – a v pondělí vyrazili do ulic.