Vystrčil (ODS): Svým studentům jsem říkal, že matematika je gymnastika mozku

Já začnu tím, co je pro mě jednodušší, byť jsem tam trošku ve střetu zájmů, jako bývalý učitel matematiky a fyziky. Vždycky když jsem začínal studenty učit matematiku, tak jsem jim říkal, že matematika je gymnastika mozku. A že mozek je orgán, který se také musí trénovat. A že není lepší trénink, než učit se matematice. Tak, jak se učit má.

Pak jsem jim také říkal, že matematika je jazyk, kterým zapisujeme hlas přírody. A že tím jazykem mluví všichni lidé na celé planetě a že platí, že kdo umí lépe jazyk, tak se zpravidla umí lépe vyjádřit, a tím pádem získává jakousi komparativní výhodu. A proto je dobré, abychom se všichni učili matematice, protože je to jazyk, který potom používáme i při různých jiných úvahách, kde vůbec žádná čísla nefigurují. Proto si myslím, že je naším zájmem, abychom prosazovali, aby se naše děti učily matematice a aby měly elementární znalost. Je otázkou, jak tady říkal pan senátor Růžička, jestli je nejlepší způsob, jak přinutit lidi učit matematice tím, že jim všem přikážeme maturovat. Na druhé straně je pravdou, že pokud ten příkaz bude existovat, tak to minimálně většinu z nich přinutí se aspoň trošku ty zlomky krátit, naučit.

Teď k té druhé věci, která je komplikovanější a docela těžko se mi na mé předřečníky bude navazovat. Pokud se zeptáte vyučujících, učitelů, co jim na dnešní škole nejvíce vadí, tak pokud neřeknou to, že mají málo peněz, neboť se třeba stydí, tak řeknou administrativa. To, že musíme dělat jiné věci, než učit. A já upozorňuji, že tento zákon přináší další administrativu. Přináší další povinnosti Ministerstvu školství a úředníkům, kteří tam budou počítat, kolik kdo má přesně dostat. Krajským úřadům, ředitelům, zástupcům ředitelů a ve své podstatě nakonec i učitelům, kteří budou pořád muset někam hlásit a sledovat, zda už nezvýšili svůj věk, nebo náhodou nejsou v jiném stupni či platové třídě, a všichni dokola pořád budeme něco vyplňovat.

To, že ten zákon přináší do našeho školství další regulaci, to je nepřímo z názvu toho zásadního dokumentu, který je přílohou toho zákona, a to je „Závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace“. To znamená, dochází k další regulaci v našem školství. A není to žádná jednoduchá regulace. Já se o tom ještě budu za chvilku zmiňovat. Ty věci, které budou vznikat, a ty softwary, které se budou nakupovat, a ti, co to budou rozpočítávat už skutečně na to, zda někdo učí v tě hodině to, co má, zkontrolovat mít čas nebudou. Aspoň podle mého názoru.

Pokud se zeptáte lidí, rodičů, co jim na té škole nejvíce vadí dneska, tak pokud o tom přemýšlejí, tak řeknou snižování kvality výuky, kvality toho, jak se učí, a toho, co se učí. A o tom explicitně v tom návrhu školského zákona není ani slovo. Ani slovo o nějakém zvyšování kvality vyučování explicitně. Implicitně se říká, když my tam dáme víc peněz a změníme způsob vyučování, tak určitě se zlepší kvalita výuky. To přece je samozřejmé, to musí nastat.

Já si nejsem jistý, že to nastane. A to také kvůli tomu, že zvyšování administrativy, zvyšování byrokracie není cesta ke spravedlnosti. To je cesta od spravedlnosti. A pokud tohle nepochopíme a pořád budeme přidávat další a další normativy, upozorňuji, že tento zákon zavádí desítky normativů. Desítky normativů, které se budou různě vypočítávat pro mateřské školy, pro základní školy, pro uměleckou školy, pro družiny, pro střední školy atd.

Tak to bude. Někdo bude sedět a bude počítat a počítat a počítat, aby někde ve škole měli správné peníze. A ten ředitel v té škole, poté, co ty peníze dostane, bude počítat a počítat a počítat, jestli mu správné peníze dali. Pak se budou navzájem bavit. Poté, co si to nějak řeknou, tak budou oba znovu počítat, a potřetí, co se budou bavit, bude krajský úřad a ředitel, tak potom se společně ještě všichni budou bavit s ministerstvem. Bude to opravdu zajímavé, jakým způsobem se to bude celé vyvíjet.

Ale abych neříkal, že teď je to dobře. Nebo implicitně neříkal, že to je dobře. To, jak máme dneska financováno školství, samozřejmě dobře není. Normativní financování, tak, jak je nastaveno, nepomáhá našemu školství a má nějaká rizika, která za chvilku zmíním.

Jenom, abych to tady trochu přiblížil. V současné době to funguje tak, že existují jakési republikové normativy, a podle toho, který kraj má kolik různě starých dětí, dostane potom peníze, ty peníze si ten kraj vezme a na základě jakéhosi pokynu Ministerstva školství si stanoví jakési krajské normativy a podle nich potom rozděluje peníze školám. Které buď zřizuje, což jsou krajské školy, nebo nezřizuje, to jsou ty základní a jiné školy.

A teď to, co ministerstvo vyčítá tomuto systému, jsou věci, které jsou jasné a správné, a to je to, že ten systém vlastně vede k tomu, aby se v těch školách co nejméně učilo. Protože je jedno, kolik hodin tam odučíte. Vy pořád dostanete peníze na ty děti, které tam máte. Čili když tam budete málo učit, tak to nevadí, těch peněz budete mít dost. Potom Ministerstvo školství vyčítá... A já s tím souhlasím, že to je problém toho systému. To ministerstvo vyčítá tomu systému, který dneska existuje, že vlastně způsobuje, že učitelé nechtějí být na žáky přísní. Jinými slovy, úroveň vyučování klesá, protože každý žák jsou peníze. Když dám žákovi pětku, on propadne, nebo jsem přísný, odchází z té školy. To je také pravda.

Ministerstvo školství vyčítá tomu systému také to, že se těžko pracuje s učitelem. Že se těžko motivuje, odměňuje atd. To je také pravda. Na druhé straně to, co přichází, bych řekl, že většinu těchto problémů, bohužel, bohužel, neřeší. Jediné, co se děje, že se přechází k jinému, ještě administrativně složitějšímu systému, s tím, že se tam zároveň nalije 2,5 – 5 mld. Kč, aby někdo nekřičel. Tak.

A další věc, kterou ministerstvo vyčítá krajským školám a krajským normativům, je zajímavá. A to je na dlouhou debatu. A to je, že se stává, že dvě stejné školy, střední třeba, z nichž jedna je v Karlovarském kraji a druhá je v Jihomoravském kraji, ty školy jsou stejné, tak dostanou na platy různě velké množství peněz. To jim vyčítá ministerstvo.

A já říkám, když ty kraje zřizují ty školy, a když mají právo dělat podle nějakých pravidel krajské normativy, je to skutečně špatně? Když např. obchodní akademii v Karlových Varech, která je stejně velká jako obchodní akademie v Jihomoravském kraji, dají jiné množství peněz na ty platy učitelů, protože oni jich tam mají třeba sedm, těch obchodních akademií, a tam mají jenom dvě. A tam už to mají nějak uděláno. A oni mají nějaký plán a nějaký systém, a vědí, co chtějí podporovat, a co ne, a podle toho si to i trošku nastavením krajských normativů řídí a regulují. Je to správně? To je opravdu špatně. My chceme, aby všechny obchodní akademie v celé České republice, když jsou stejně velké, dostaly stejné množství peněz na platy učitelů, nebo nechceme? Já nevím, v tom se můžeme lišit. Ale ministerstvo říká, to je nesprávně, všichni musí dostat stejně, pokud mají stejně velkou školu, stejný počet učitelů, stejný počet žáků. A ono to třeba tak nemusí být, protože někde těch škol musí být hodně a potřebujeme jim tam trošku ty podmínky zhoršit. Někde je jich málo, potřebujeme zlepšit. Chceme, aby nejlepší matematici neučili na obchodních akademiích, ale na středních průmyslových školách, třeba se nám to tady někde děje, tak my to trošku těmi krajskými normativy zvedneme.

A to je o tom, jestli věříme, nebo nevěříme krajským samosprávám. A jestli by se měly, nebo neměly krajské školy stát krajskými školami a kraj jejich zřizovateli. My jsme řekli, že chceme, aby se kraje staly zřizovateli krajských škol. A poté, co oni nějakým svým způsobem, kromě stanovování krajských normativů, začínají optimalizovat své sítě krajských škol, tak jim říkáme, že to nechceme, protože to musí dělat ministerstvo, že to je jediná možná cesta. Tak si musíme říct, co chceme. Ale potom nechtějme po krajském úřadu v tomto zákonu, aby přerozděloval peníze na základě toho, jak mu to stanoví ministerstvo.

Potom by měla být aplikována varianta, tuším, že to byla 4, paní ministryně, že to celé bude rozdělovat ministerstvo. Ministerstvo bude posílat peníze školám a ministerstvo bude také odvolacím orgánem, který bude s těmi školami potom debatovat. Proč to má dělat kraj? Proč to má dělat krajský úřad a jeho odbor školství? To není žádný odbor školství krajského úřadu, to je školský úřad, Krajský školský úřad, který byl podřízen Ministerstvu školství. Tak zřiďme krajské školské úřady, dejme je mimo kraje a začněme to školství dělat jinak. Tím způsobem, ke kterému dneska spějeme, a který je zase krokem úplně nazpátek. A odmítám akceptovat to, že by nějaké krajské úřady a krajské samosprávy mohly náhodou mít dobrý názor, jak to má vypadat se školami v jejich kraji.

Můžeme tímhle směrem jít, měli jsme to tady, ale vracet to tak, že jakoby necháváme krajské úřady, aby to rozdělovaly, zároveň jim přesně řekneme normativy, podle kterých se to má dělat, je nesmysl. Je to špatně, mělo se jít na variantu 4 se vším všudy a kraje mohly propustit desítky úředníků a mohli se stát zaměstnanci krajských školských úřadů, které mohly znovu vzniknout v těch krajských městech, případně i někde jinde.

Já si opravdu myslím, že to takhle není správně, že to není dobře nastavené.

Další otázka. Zeptal se někdo z vás nějakého ředitele školy, jestli si po prostudování všech materiálů, které jsou k dispozici, umí spočítat, kolik by podle nového systému jeho škola dostala na platy? Rozumíme si? Tady jsou všechny materiály, jsem ředitelem školy, dneska mám nějaké peníze na platy, a v okamžiku, kdy začne platit nový systém, my to dneska schválíme, tak by ten ředitel školy už podle toho, co dneska mám, měl sednout, vzít si papír a tužku a spočítat si, kdyby v té škole nic nezměnil, co by dostal za peníze. To nejde. To žák nikdy nedokáže.

To znamená, my schvalujeme materii, kde to nejde. A já vám vysvětlím, proč to nejde. A tam je těch 2,5 – 6 mld. Kč. Ministerstvo školství si vzalo jednu setinu základních škol a podívalo se, jaké jsou tam platy učitelů. A zjistilo, že někde jsou vysoké platy, třeba v Praze, někde jsou nízké platy, třeba na Vysočině. Tak si říkalo – potom byl nějaký průměrný plat. Kdyby se dal všem průměrný plat, tak polovina školy bude spokojená, protože polovina škol bude mít platy stejné, nebo vyšší, a polovina škol bude nespokojená.

A oni řekli: „Tak jak to uděláte, aby všichni byli spokojeni? Tak to uděláme tak, že to dorovnáme na ten nejvyšší plat. Na ten průměr a na ten nejvyšší.“ A tím vzniklo 2,5 – 6 mld. Kč. To vzniklo tím, že se vzal vždycky určitý typ škol, udělal se průměr, zjistilo se, kdo je nad průměrem a kolik by se muselo dát těm, co jsou pod průměrem, aby byli taky spokojeni. A tím vzniklo najednou 6 mld. dalších výdajů, aby se všem, co by náhodou na ten nový systém doplatili, kdyby začal fungovat na základě průměrných platů, tak aby byli všichni spokojeni a zacpala se jim pusa. A nikdo neví přesně, kolik to bude. Odhad je 2,5 – 6 miliard. Proč ten vzorek, který já jsem si přečetl, že byl dělán v tomhle materiálu, byla asi setina základních škol a pak se to prolongovalo na všechny ostatní školy.

Takže v takové situaci dneska jsme. To znamená, řekl bych dobrý pokus něco změnit. Protože současné financování nefunguje, současné financování není správné, současné financování má ty nešvary, o kterých jsem říkal. Ovšem ten pokus, přestože je dobrý z hlediska toho, že se o to někdo pokusil, a to zaslouží jakési uznání, tak z hlediska toho, jak to bude fungovat, z hlediska toho, jak jsou vyřazeny krajské úřady, respektive kraje z toho fungování, je to podle mě pokus, který bychom tady neměli schválit a neměli připustit, aby byl uveden v život.

Proto si na závěr dovoluji navrhnout zamítnutí tohoto zákona. A zároveň popřeji ministerstvu a všem, kteří se okolo škol pohybují, abychom příště z hlediska toho, co si myslíme, že by se ve financování škol mělo změnit, byli úspěšnější, řekněme abychom to dělali propracovaněji a transparentněji. A abychom to hlavně dělali jednodušeji. A hlavně abychom přitom taky mysleli na kvalitu vyučování. Děkuji za pozornost.