Více než polovinu svého života jsem věnoval medicíně, pracoval jsem v různých zemích a v různých zdravotnických systémech, proto vím, o čem píšu. A české zdravotnictví vším srdcem miluji a obdivuji. Otázkou je, jestli a jak dlouho toto spolehlivé a houževnaté nákladní auto ještě vydrží, jestli budou po něm chtít předvádět s plnou korbou rychlostní triky z rallye Dakaru, přitom pokutovat řidiče za překročení rychlosti, a zalévat nádrž dle spotřebních norem Octavie. Doposud to tak funguje. Uvedu jen pár příkladů.

Skoro polovinu nákladů nemocnic v republice tvoří… platy personálu? Ne, toto není „socialistický“ přístup. Správná odpověď – náklady na léky a zdravotnický materiál. Zřejmě proto, že se musí nejprve podpořit „socialistické“ farmaceutické výrobce a už pak lidé. Není v republice ani jeden vlastní výrobce léčiv? A Paralen s Ibalginem jsou levnější v Německu než tady? Nejsou to správné politické otázky. Správná otázka: jak na tuto položku utratit v rámci státu ještě o desítky až stovky milionů korun ročně navíc, přitom spotřebovat stejné množství balení léčiv? Správná odpověď je: zavedeme elektronické recepty a centrální elektronické registry co budou všechno registrovat a evidovat. Hned po tom pan Novák s cukrovkou začne se uzdravovat a konzumovat méně antidiabetik. Plus k tomu budeme aktivně řešit neexistující problém padělaných léčiv za dalších půl miliard korun ročně. A znovu socialisticky, centralizovaně – elektronické kódy, čtečky, registry, programy, plus uzavřené malé ordinace praktiků a lékárny v obcích a vesnicích jako vedlejší účinek…

A co zmíněný personál nemocnic, který platí a doplácí za světlou farmaceuticko-elektronickou budoucnost? Tento problém už zanedlouho bude vyřešen. Není personál – nejsou problémy. Před deseti lety dostat aspoň částečný úvazek ve fakultní nemocnici bylo pro lékaře velkým štěstím. Dnes – podívejte se na webové stránky fakultních a krajských nemocnic (o těch menších municipálních ani nemá cenu zmiňovat): vzácná klinika nebo oddělení nehledají lékaře nebo sestru. Jestli někdo nesouhlasí s tím, že máme chronický nedostatek lékařů dokonce v Praze, vítám ho na klinice, kde s radostí zaměstnáme tři lékaře, práce máme spoustu. Mladé kolegy se obáváme posílat na konference přes hranici, protože kladou tam otázky místním a po návratu přemýšlejí. O počtech mladých doktorů-migrantů se dá najít informace na stránkách České lékařské komory. Tak možná zavedeme kapitalistický protekcionismus a zakážeme jim odjíždět za prací do zahraničí? Nebo radši vytvoříme společenskou zakázku a za finanční podpory krajů a obcí vyučíme další stovky budoucích doktorů z těch, co dostali u přijímaček na univerzitu „prospěl, ale nabral nedostatečně bodů“ a jsou ochotni podepsat se svým krajem nebo obcí smlouvu: „za možnost splnit sen a stát se lékařem souhlasím pracovat tam kde domov můj pět let po atestaci“. Nemyslím si, že kvalita takového lékaře bude nižší, přece státní zkouška z anatomie zůstává statní zkouškou, kde se osudy lenivějších studentů nešetří.