Hlavním poraženým včerejšího 1. kola (a i nadcházejícího 2. kola) je nepochybně koncept “vyrovnávání s komunistickou minulostí”, kterým jsme tu byli krmeni 30 let a nemálo lidí/institucí si z toho udělalo slušnou živnost. Aby nebylo mýlky, považuju to za dobrou zprávu - to nekonečné moralizování dějepisu už bylo otravné. V Německu roku 1978 také už dávno nedominovala “denacifikace”.
U nás se teď ukázalo, že pro skoro 4 miliony, tedy polovinu voličů (součet hlasů Babiše a Pavla) je irelevantní, co kdo dělal před listopadem 89, ale zajímá je současnost/budoucnost.
Také bychom to mohli nazvat velkým smířením s normalizací. Dochází totiž ke generační výměně a “šedesátkovou” generaci Havla (nar.1936), Klause (1941) a Zemana (1944) střídá normalizační generace Babiše (1954) a Pavla (1961). Jde o pragmatické oportunisty, kteří členství v KSČ brali jen jako vstupenku k úspěšné kariéře, na niž si založili již v 80. letech a na vrchol ji pak dokázali dotáhnout ve svobodných poměrech po roce 89 - jeden v podnikání, druhý ve státní službě. Zdá se, že podstatná část národa se s touto životní dráhou umí ztotožnit. Nejsem vůbec proti tomuto vývoji a baví mě naopak představa, jak si teď v ÚSTR, Paměti národa, Post bellum atd. asi drbou hlavu.
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPráce autora se řídí redakčními zásadami ParlamentníListy.cz.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Přidejte si obsahový box PL do svých oblíbených zdrojů na Hlavní stránce Seznam.cz. Děkujeme.




