Je zcela očividné, že pomyslné nůžky mezi „Západem“ a „Východem“ EU se v posledních letech poněkud rozevírají. Zdá se, že Západ doposud nepochopil historii ani mentalitu postkomunistických zemí. Necitlivě a mechanicky tlačí arbitrární, právně pozitivistická řešení i tam, kde to budí kontroverze.

Zejména v citlivých sociálně-kulturních otázkách narážíme doslova na hodnotový střet mezi progresivní liberální agendou a – řekněme – tradicionalistickým konzervativním přístupem. I na současnou vlnu ze Západu se valící zelené revoluce se mnohé „východní“ země dívají s nedůvěrou a obavami.