Tento zákon, kterému se dostalo přízvisko kariérní řád pro učitele, je jistě zákonem, na který naše učitelská veřejnost čeká s určitým očekáváním. Slibuje si od něj to, že přinese do našeho systému určitou jistotu, určitou jistotu nároku zejména tedy na ohodnocení, které bude odpovídat kvalitě učitele. Otázka je, zdali toto očekávání tento zákon může naplnit. Učitelé vždycky mají tendenci hodnotit sami sebe, hodnotit své kolegy, hodnotit vedení školy. Dobře víme - hodnocení své osoby bývá vždycky jaksi lepší, než hodnocení svého okolí.

Já si myslím, že naše školství má odedávna celou řadu nástrojů, jak učitele hodnotit. Nakonec ředitel školy spolu se svými kolegy zástupci, kteří tvoří vedení školy mají jasné, přesně definované nástroje, jak učitele poznávat a jak učitele hodnotit, a také samozřejmě jak je zařazovat do určitých kategorií ve své škole. Jisto jistě ředitel, který chce poznat své učitele, tak musí splnit povinnost pravidelných hospitací, pravidelných konzultací, pravidelného sledování výsledků práce učitelů ať už co do klasifikace, tak nakonec co do úspěšnosti žáků na výstupu ze školy.

Zdá se mi, jakoby tento zákon stavěl osobnost ředitele školy do pozadí, jakoby se snažil objektivizovat ten proces zařazení učitelů do daných kategorií a tím jim zajistit jakýsi povinný nárokový postup. Nevím, do jaké míry je to správné. Ředitel školy, který není zahlcován nadměrnou administrativou, který nemusí vytvářet různé zbytečné projekty, zbytečné plány, nemusí psát projekty do evropských fondů, aby získal pro svoji školu finanční prostředky, ten bude mít čas na to, vykonávat svoji funkci uvnitř školy a věnovat se svým učitelům, aby je dobře poznal a dobře je dokázal ohodnotit.

Otázkou je, zdali nakonec ti, kteří si od tohoto zákona hodně slibují, nebudou zklamáni.

Další věcí, o které se chci zmínit, je příprava učitelů v našich pedagogických fakultách. Za prvé bych chtěl zmínit poměrně obecné a docela náročné téma, to je téma struktury studia při přípravě učitelů. To studium je strukturované, je tak strukturované jako nástroje Bologněnského procesu, a když se podíváme na ten zákon, tak vlastně vidíme, že s titulem bakalář absolvent tohoto prvního stupně strukturovaného studia může vykonávat v podstatě činnost asistenta pedagoga, možná i pedagoga pro volný čas. Chce-li být učitelem, musí nezbytně dokončit navazující studium, stát se magistrem. Otázka je, zdali očekávaný přínost tohoto typu studia, té jeho struktury se naplnil, zdali obsolventi bakalářského stupně se mohou rozhlédnout a vybrat si, kde by chtěli pokračovat, kde by chtěli nabýt svůj magisterský stupeň, nebo případně zdali by chtěli odejít po dosažení stupně bakalář, titulu bakalář, někam do praxe.