Když už jsme u toho, lze celkem předvídat, že naše novodobé dějiny netvoří pivo, Švejk a zlaté české ručičky (snad se neztratily), ale elegantní rozchod se Slováky. Tehdy jsme se zlobili, dnes jsme v pohodě a přátelství.

Domov je jistě synonymem bezpečí, vztahuje se k naší rodině, bytu, domu. Někde stojí byt i dům. V mém případě ve Zlíně. Narodila jsem se ve Znojmě, jsem na to náležitě pyšná, a přestože tu žiji 47 let, pořád jsem si víc užívala ovzduší v Kroměříži, Uherském Hradišti apod. Holt ta historie …

Už druhým rokem (no konečně) se v mé konzervativní hlavě něco mění. Vztah ke Zlínu nabyl jiných rozměrů, posílám fotografie mailem do Holandska a moji přátelé, kteří Zlín poznali za předchozího režimu, zírají. Někdy v 80. letech se manžel mé kamarádky vyjádřil trefně, že si myslel, že naše národní barvy jsou bílá, červená, modrá, ale mýlil se, je to šedá.