Kdo doufal či dokonce věřil, že by důvěra nebyla vyslovena, je buď naivní nebo snílek (případně naivní snílek). Někteří lidé demonstrovali, úspěšně narušovali jednání Sněmovny, ale bylo jim to platné asi jako mrtvému zimník. Karty byly rozdány podpisem koaliční smlouvy mezi ANO a ČSSD a „opoziční“ smlouvy s KSČM.

Výsledkem mnohahodinového jednání poslanců je jen další sbírka několika projevů, které budou šířeny sociálními sítěmi, komentovány slovy typu – To je ale pašák! Na prezidentku s ní! Mluví mi z duše! atd.  Voliči opozičních stran se mohou bít v prsa, jak správně volili. Jak málo stačí…

Ve skutečnosti se 11. července 2018 odehrávala jen další show pro masy. Nic jiného. Nebyl to boj za demokracii a vůbec ne za svobodu. Bylo to jen vystoupení, které mohli diváci u televizních obrazovek sledovat místo oduševnělých seriálů o slepé zelenooké dívce, která ke štěstí přijde. Ano, byla to plnohodnotná náhražka tzv. mýdlových oper. V tomto případě reklamní bloky na prací prášky nahrazovalo důkladné mytí hlav členů koalice či opozice. Přitom to nebylo nic jiného než v některých případech neuctivé, ale hlavně neupřímné představení placené z našich daní.