Jako tvůrce volebního programu KDU-ČSL v oblasti spravedlnosti a boje proti korupci jsem v posledním měsíci obdržel necelou tisícovku příspěvků do diskuse, jak nastalý problém, kdy se nemalá část obyvatel dostává do skutečně krizové situace, řešit. Nejčastěji zmiňovaným řešením byla možnost, že se soukromí exekutoři během nějaké historicky krátké doby zákonem zruší a nucený výkon rozhodnutí připadne zpátky státním úřadům. Osobně jsem se proti takovému modelu výrazně zasazoval, ještě si totiž, chvála Bohu, pamatuji, jak to před pár lety vypadalo. Stát vymáhal pohledávky asi třikrát pomaleji a s asi desetinovým efektem, takže podávat návrh na vymožení svých peněz soudu byla marnost nad marnost. To ovšem znamená, že východiskem je zachování současného modelu, ale je třeba ho změnit tak, aby nepřipomínal systém feudálního vybírání berní, není-li to nutné, ale, je-li to možné, upřednostňovat hledání optimálního řešení nejen pro exekutora k nejrychlejšímu vymožení dluhu, ale zároveň zohlednit momentální životní (sociální i finanční) situaci dlužníka.
Strategii KDU-ČSL v boji proti nepřiměřeným dopadům exekucí by mělo charakterizovat následujících pět bodů:

1. Osvěta, prevence a redukce lichvářských půjček

Zabývá se stát v současné době opravdu vážně hledáním příčiny toho, proč jsme jedna z “nejzaexekuovanějších“ zemí světa? Snaží se někdo hledat příčiny toho, že určitá část české populace klesla na naprosté sociální dno a není schopna se z tohoto, řečeno eufemisticky, hnědého bahna vyhrabat? Odpověď se nabízí sama, neboť k žádné změně trendu nedochází.

Příčinou je velmi nízká finanční gramotnost lidí s nižším vzděláním. Už do osnov mateřských školek se musí dostat příklady, že když si na dovolenou letos půjčím od toho slizkého pána v supermarketu, pak dalších pět let pojedu leda na brigádu, zatímco, nevezmu-li si na dovolenou od Sliza půjčku, pojedu k moři až za rok, za to pak každé dva roky, protože mě nebudou dusit kumpáni a nahaněči toho pána z úvěrové firmy.

Z legislativních závěrů programu je třeba vypíchnout nutnost přijmout zákon o zákazu určitých „finančních“ služeb. Mimobankovní sektor nemůže lidem půjčovat v případě, že nebude-li zákazník platit, stává se z něj díky smluvním pokutám a dalším výdobytkům článku 19, odsek 12, bod 34, písm k) dvanáctá odrážka všeobecných podmínek úvěrové firmy sociální troska.

2. Naprostý zákaz živelné exekuce

Nedávno jsem řešil případ, kdy příbuzného jedné z kolegyň navštěvovali zaměstnanci jedné inkasní agentury tak dlouho, až ten člověk skončil ve velmi vážném stavu v nemocnici. Věřitel totiž nepovolal exekutora, jehož zaměstnanci obvykle mají ještě nějaké zábrany používat drsnějších metod, ale jakési inkasní agentury, která by mohla nést název Vyděrač a Dusil. Musíme do zákona dostat ustanovení, podle nichž musí mít každá inkasní agentura daný nějaký etický kodex své činnosti a poruší-li ho, přijde o živnostenské oprávnění a rázem bude inkasovaná o peněžní sankce ona sama. Zákon rovněž musí stanovit, že některé úkony patří zcela výhradně do rukou policie, dalších státních orgánů, popř. proškoleným soukromým exekutorům.