Přečetla jsem si  „Adventní výzvu“, která vznikla v Kolegiu Paměti národa. S jejím obsahem v podstatě souhlasím,  ovšem s tím rozdílem , že každý máme na mysli jiné osoby a jinak vnímáme popisované události.

Také se mi nelíbí hesla typu „Bílé Čechy“,  ale nevím, proč bych kvůli tomu měla vítat imigranty, mezi nimiž je podezřelých 80% mladých zdravých mužů vojenského věku, kteří neváhají už při svém příchodu do cizí země házet po místní policii kameny,  nebo si, těch několik, kteří uvízli v Čechách, vyrábět zbraně ze železných postelí.   Takhle se chovají bojovníci, nikoliv váleční uprchlíci.

Také nemám ráda hesla „Čechy Čechům“, ale nevím, proč  bych si kvůli  tomu  měla naivně představovat, že tito lidé budou jednou pro moji zemi přínosem, když vím, že v zemích,  které mají s nimi letité zkušenosti,  se většinou nezačlenili, žijí  si tam svůj život  v ghettech kolem své mešity a jsou přesvědčeni, že životní úroveň hostitelské země je zásluha Alláha a tudíž na ní, jako jeho vyvolení, mají jasné  a nepopiratelné právo.