O vážnosti situace svědčí to, že Německo se potýká s rekordním počtem žadatelů o azyl. Dosud jich bylo 400 tisíc a podle odhadů jich má do konce roku být aždvojnásobek. Kritika vinící postkomunistické země z nedostatku solidarity, resp. že nejsou ochotné přijmout kvóty, je ale zcela nesmyslná, a to z jednoho prostého důvodu. Státy východní a střední Evropy nemají tak štědrý sociální systém a nejsou tak bohaté, jako státy na západ od naší hranice.
Nové členské země EU nemůžou za to, že jsou pro žadatele o azyl méně lákavé než třeba zmíněné Německo či Švédsko. Naopak, vlna žadatelů o azyl, které musí čelit Německo, je způsobena mj. i nezodpovědnou a zcela nepřiměřeně štědrou politikou vůči žadatelům o azyl. Jádro celého problém spočívá v tom, že prospěch z německé azylové politiky určené těm opravdu potřebným mají bohužel i ti, kteří přišli zneužívat velkorysost a štědrost tamního sociálního systému.
Do Německa pro azyl, či za dávkami?
Konkrétní čísla vypadají následovně. V Německu si rodina se třemi dětmi může přijít v přepočtu na patnáct tisíc korun plus ubytování a strava zdarma, a to už ve fázi, kdy je člověk žadatelem o azyl a nebyla mu dosud přiznána žádná forma mezinárodní ochrany. Když k oněm patnácti tisícům připočteme ještě náklady na ubytování a stravu hrazené státem, můžeme říci, že celková částka přesahuje mzdový medián v Česku, který činí21 143 Kč. Na německé poměry to sice není mnoho, ale pro lidi zvyklé na mnohem horší finanční podmínky je vidina takových peněz opravdu lákavá.
Diví se někdo tomu, že o azyl potom žádá i tolik lidí z balkánských zemí, které jsou sice chudé, nicméně jejich obyvatelé nesplňují podmínky pro získání azylu, protože jim nehrozí smrt ani pronásledování?
Sám německý ministr vnitra Thomas de Maziére přiznal, že za příliv lidí z Balkánu může právě to, že dávky v Německu jsou mnohdy vyšší než plat, který v zemích jako Albánie nebo Kosovo můžou tito lidé dostat, když pracují. Uprchlíci dostávají měsíčně zaplaceno tolik, jako policista v Albánii či v Kosovu, řekl doslova.
A k tomu ještě dodávám, že ve dvou skandinávských zemích Norsku a Švédsku si žadatelé o azyl po udělení povolení k pobytu přijdou podle údajů z loňského roku v přepočtu na více než 20 000 korun, tj. částka zhruba odpovídající průměrné české mzdě. Opět je třeba říci, že v tamních podmínkách se sice také nejedná o žádné horentní sumy, ale pro lidi z chudých zemí to znamená významné přilepšení.
Kritika nesolidárnosti je naprosto lživá
Když to všechno shrnu. Dokud bude Německu a dalších zemích existovat takto nepřiměřeně štědrý systém udělování podpory, uprchlíci budou ve zvýšené míře prchat k naším západním sousedům či do Švédska. Rád bych také zmínil, že migrantům radísami převaděči, jakou zemi si zvolit podle toho, jaké žadatelé o azyl mohou obdržet sociální výhody. A například včera jim dokonce v hlavních televizních novinách poradila rakouská ORF, což logicky uvažující člověk prostě nepochopí.
Jak němečtí, tak francouzští politici určitě musí vědět, že ať už jde o válečné uprchlíky nebo ekonomické migranty uvnitř Evropy neutíkají před válkou. Každý ze Syřanů, Eritrejců nebo Iráčanů musel cestou do Rakouska nebo Německa projít několika bezpečnými zeměmi. Jenže tam zůstat nechtějí. Míří prostě na západ, protože tamní sociální dávky i několikrát přesahují průměrnou mzdu východoevropských států.
Předtím, než začnou státy, které jsou pro migranty „vysněnými destinacemi,“ pranýřovat visegrádskou čtyřku kvůli údajné nesolidaritě, měly by se nejprve nechat inspirovat Dánskem, které snížilo dávky uprchlíkům zhruba na polovinu. Pak možná začne mít evropská azylová a imigrační politika smysl a logiku a začnou se měnit i priority těch, co v současné době míří do Německa.
Psali jsme:
Tomáš Zdechovský
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
