V obou případech soud konstatoval porušení práva na rodinný život. Norsko tak už celkově prohrálo 5 případů oproti dvěma. Na projednání čeká dalších 29 stížností, mezi nimi i stížnost Evy Michalákové a rodičů slovenské holčičky Maxine.

První dnešní případ se týkal polské stěžovatelky, jejíž syn byl umístěn do pěstounské péče po porodu. Přestože požádala o jeho vrácení do své péče a absolvovala kurzy na zlepšení rodičovských dovedností, byla zbavena i zbytku práva na kontakt se synem a úřad sociální péče ji odmítl sdělit informaci o místě pobytu pěstounské rodiny, kde se dítě nachází. ESLP mimo jiné zkritizoval, že pěstounská péče byla od začátku zamýšlena jako dlouhodobá, protože počet kontaktů matky s dítětem byl striktně omezen, a že posouzení rodičovských kompetencí stěžovatelky vycházelo z vágních a subjektivních kritérií. 

Štrasburský soud také poukázal na to, že při rozhodování norský soud vycházel ze starých zpráv týkajících se rodičovských kompetencí stěžovatelky, zatímco pěstouni měli možnost referovat o aktuálním rozvoji dítěte. Příslušné autority také nevzaly blíže v potaz důvody, pro které dítě mělo na schůzkách s matkou údajně projevovat negativní reakce, o těchto reakcích navíc referovali pěstouni, kteří se o dítě starali v mezidobí mezi jednotlivými návštěvami.

Druhý případ se týká somálské stěžovatelky, která v roce 2009 získala v Norsku i se synem, narozeným ještě v Keni, status uprchlíka. Syn jí byl odebrán v roce 2010 v uprchlickém táboře a umístěn do křesťanské rodiny, ačkoli mohl být umístěn k příbuzným nebo do somálské či jiné muslimské rodiny.