Dobrý den. Děkuji za slovo, pane předsedo. Česká republika 2. května 2016 jako jeden z posledních států Evropské unie podepsala Istanbulskou úmluvu proti násilí na ženách, vypracovanou Radou Evropy.

Jako členka parlamentní delegace do Rady Evropy jsem byla překvapená, když jsem se dozvěděla, že na jednom z posledních jednání vlády se proces ratifikace Istanbulské úmluvy posunul, a to až na listopad, přestože je v legislativním plánu vlády jednoznačně uvedeno, že tento proces bude ukončen v červnu 2017, na což měla vláda a Ministerstvo spravedlnosti celý rok. V listopadu bude krátce po volbách a hrozí, že se tento termín opět posune a k samotné ratifikaci dojde možná někdy v roce 2018. Znovu budeme zbytečně kritizováni v Radě Evropy a tentokrát po právu. Posunutí ratifikace na listopad v podstatě znamená, že se v tomto volebním období Úmluva už neprojedná. Předpokládala jsem, že vláda se bude především koncentrovat na podobné legislativní změny, jako je tato nebo jako souvisí s ratifikací Istanbulské smlouvy, protože vláda již zřejmě nebude předkládat žádné další návrhy zákonů, které se nestihnou ve Sněmovně projednat. Pokud se považujeme za vyspělý demokratický stát, neměli bychom práva žen, natož násilí na ženách odsouvat na druhou kolej. Prevence a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí obecně je důležitý prvek každé moderní vyspělé společnosti, kam samozřejmě patříme i my. Chápu to správně, že panu ministru spravedlnosti práva žen jsou lhostejná?