Otevření této diskuze považuji za zcela zásadní pro racionální vyřešení této problematiky. Tabuizování tohoto tématu a kriminalizace protagonistů veřejné části této diskuse totiž povede k masivní autocenzuře, která řešení této problematiky zavede za zcestnou kolej sice politicky korektního, ale zároveň sebedestruktivního vývoje. 

Z důvodů otestování hranice možné svobody slova v naší společnosti na toto citlivé téma si dovolím postulovat hypotézu, která se snaží vysvětlit, proč narůstá objem násilí vedeného příchozími migranty z jiných vzdálených geografických oblastí proti původním obyvatelům Evropy a z toho vyplývajícího mezietnického (a – nebojme se to říci – i mezirasového) napětí.

Jistě, je to problematika mimořádně komplexní, a sahá od jiných kulturních a hodnotových tradic, domnělých i skutečných minulých vzájemných příkoří, osobní frustrace, zklamání, psychických obtíží až po náboženskou indoktrinaci k nesnášenlivosti a nenávisti. 

K sepsání tohoto pojednání mne vyprovokovala první odvážná odborná myšlenková vlaštovka z poslední doby, která poukazuje na další možné příčiny tohoto stavu a jejíž základní postuláty jsem si dovolil rozvést. 

Budu citovat z knihy „Vzestup a pád lidské mysli“ (ZDE) pana doktora (neurologa) Jana Martina Stránského ze str. 77 a 78 o tom, zda latentní rasismus, nebo spíše vnímání fyzické rozdílnosti mezi lidmi (a s ní navázané rozdílnosti projevů chování), není evolučně geneticky zafixovanou funkcí, která dlouhodobě sloužila k přežití menších lidských populací v hluboké minulosti a přetrvává do současnosti.