Náš daňový systém je takový, jaký je. Jsme malá země s vysokou režií díky všem průšvihům politiků, na které musí vydělat pár milionů lidí. Ti, co vydělávají hodně, jsou stavěni do role „buržoazních“ nepřátel, které je nutné především obrat. Ti, co se živí jako živnostníci, a často zaměstnávají další, byli v minulosti označeni za parazity – to přesto, že nemají nárok na žádnou placenou dovolenou, ošetřování člena rodiny, a sami si musí zajišťovat práci. Zaměstnanci jsou naopak systémem obíráni o neskutečné odvody ze svých mezd – a to jen proto, aby se postupně více či méně hrozivě dozvídali, že na jejich důchody prostě jednou nebude. Zkrátka bere se všem a každý, kdo trochu zavání úspěchem, samostatností a pracovitostí, je pranýřován a trestán daněmi – jen každý jinak.

Mezi lidmi jsou tak stavěny nepřátelské bariéry, protože jen v době, kdy jedna skupina jde proti druhé, jsou volby pro některé populisty hračka. Zaměstnanci musí se skřípajícími zuby odvádět desátky, živnostníci musí překusovat urážky, a ti úspěšní a schopní? Proč by dnešnímu systému nahrávajícímu rozhazovačným politikům přinášeli peníze? Nemluvě o tom, že porodné nedostávají všechny matky, šetří se na invalidních důchodech a postižených, a aby člověk dostal od státu nějakou sociální pomoc, aby se téměř svlékl donaha, zda nemá někdo zašitou tajnou zlatou cihlu. Nechci žít v sociálně nepřátelské zemi.

Chci žít v zemi, která se bude chovat k lidem s respektem, ať umí cokoli. Úctu si zaslouží úspěšní sportovci, umělci a další, kteří jsou něčím výjimeční (zejména talentem), obdiv si zaslouží dobří podnikatelé, kteří umí vyrobit, prodat a tím zaměstnat tisíce lidí (kde bychom bez nich byli), živnostníci, kteří si umí práci najít a uživit sebe a svou rodinu bez ohledu na to, že nepožívají sociálních výhod zaměstnanců (a kdo nevěří, ať to sám zkusí), a ten kdo chodí poctivě do práce jako zaměstnanec, by měl mít mzdu bez zlodějských odvodů (za které nemůže žádná ze zmiňovaných skupin, ale politici).