Při své práci se dostávám do kontaktu s mnoha lidmi, a troufám si říct, i osobnostmi. Lékaři, učiteli, živnostníky, novináři, právníky... Řada z nich mnoho umí, jsou pracovití, a mají vysoký morální a přirozený kredit. Krást by se styděli, a problém mají i s milosrdnou lží. Jsou zvyklí hodně pracovat, často proto, aby pomohli lidem, kradou svůj osobní čas. Proč nechtějí být v politice, i kdyby přechodně?
Má to dva důvody - nechtějí svou práci politikou degradovat (ano, tam jsme došli), a být poslancem či senátorem nepovažují, právě pro své vlastnosti, za něco mimořádného, co by považovali za vrchol svého života nebo něco, čím by se měli chlubit.
Zastávají názor, že v politice jsou ti, co se buď nechali koupit a jsou ve stáji toho, kdo je platí (za takové považují i stranická vedení), nebo si politiku koupili sami pro sebe, protože vládnou miliardami.
"Co my tam?", ptají se mě. "Nechceme být někomu zavázáni, tak nemůžeme vzít od nikoho peníze, a sami je nemáme, a bez nich to nejde."
A pak většinou pohovoříme o začarovaném kruhu - který umožňuje vstoupit do politiky jen recyklovaným politikům zavedených stran, protože ty na to mají (mají od státu peníze za hlasy), nebo politikům, kteří se spojí se stranou toho, kdo ty peníze má, a tuto investici za ně dá - typicky ANO, které by bez peněz svého předsedy nemělo na politickém trhu sebemenší šanci.
Ale co ty stovky jiných schopných lidí, co by se eventuálně i spojili do nějaké skupiny? Když nemají ty miliardy? A nechtějí vstupovat do klasických stran, protože jim prostě nevěří?
Tyto lidi necháváme vplen mimo politiku, i když by jí mohli neskutečně mnoho přinést. Ze své práce, ze svých návyků, ze svých hodnot. Nejsou často ani chudí, ale prostě miliony na vyhazování oknem dát nemohou.
Jenže právě tyto hodnoty jim brání vzít od někoho peníze na kampaně a podobné věci.
Skutečná elita této země tak zůstává zcela mimo politiku, která by ale naopak právě tuto elitu potřebovala jako sůl. Sem tam nějaký senátor, kterého vynese region, to nezachrání. A i tito ví, že bez těch peněz to prostě nejde.
Politika se tak stala výsadou bohatých (zavedených partají a bohatých jednotlivců), zatímco lidé moudří, chytří, schopní, pracovití, ovšem nikoli přímo bohatí, se do ní nikdy nedostanou.Protože nemají na billboardy. Není to až hanba? A hlavně škoda pro tuto zemi?
Zavedený systém je proto systémem, v němž generace politiků degenerují, protože do něj nepřichází nová krev. Takže je tam ta stará. A jak něco stagnuje, tak to hloupne a stává se těžkopádným a zkonstnatělým. Recykluje stále totéž, a to stále totéž nic nového nevymyslí.
Je třeba hledat politické talenty, kteří by uspěli i bez vstupních milionů. Ale to chce dát jim prostor. Což je úkol zejména pro média. Minimálně alespoň pro ta doposud nekoupená. A tyto talenty klidně posadit do hlavního času k Moravcovi. Velmi rychle by se mohlo stát, že tzv. silný politik zavedené strany bude vedle skutečné osobnosti zvenčí malý šašek. David proti Goliášovi, proč ne?
Jak nepustíme do politického ringu nové lidi, kteří dostanou šanci(jistě - buď zazářit, nebo se historicky znemožnit), nikam nepokročíme.Nabídněme lidem nové tváře. Pusťme je do televize. Vedle starých politických pardálů. Jinak nám noví Churchillové nevyrostou. A je jich zoufale třeba.
Vždyť si všimněte, že když se má sestavit vláda, hledá se všude mimo politiku, aby se nějaká osobnost našla. Strany je nemají, a tápou už při sestavování krajských kandidátek - nemají lidi. Bodejť by měli - když je sami zatlačují stranickými průkazkami a miliony.
Zkrátka - pokud bude politika stále jen o penězích, a bude v ní ten, kdo si volební úspěch koupí nebo vysedí léty ve stranách (a mezitím nebude nic pořádného a skutečného dělat), budeme přesně tam, kde jsme. A kde jsme, pokud jde o úroveň politiků? Tak vulgátní přece jen nechci být.
František Zwyrtek
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
