„Ta mimořádná schůze se nazývá mimořádnou, protože se na ní děje něco mimořádného. … To, kvůli čemu se tady dnes scházíme, žádnými řádnými prostředky řešit nemůžeme. … Je to něco, co se celou svou podstatou týká podstaty naší společnosti a co nemůžeme přejít, aniž bychom riskovali, že se naše společnost stane bezcharakterní,“ předestřel Rakušan.
Opozice podle něj bude tvrdit, že jde o schůzi zbytečnou a že místo ní se mohla projednat řada zákonů. Ale Rakušan má za to, že na této mimořádné schůzi je třeba řešit tak jasný faul, že ho nelze bagatelizovat. „Dotazy na manželku? Dotazy na děti? Co je komu do toho!“ volal Rakušan.
Vytáhl na pultík „složky“ poslanců STAN. „Připravil jsem vám tady složky, abych vám ušetřil práci. Ten zdroj je wikipedie. Vy asi máte lepší. Připravil jsem vám to tady jako psaní na stroji, jak se to prý kdysi dělávalo, aby to pro vás bylo komfortní,“ otřel se Rakušan o Babišovu „minulost v StB“, kterou sice Babiš vytrvale popírá, ale historici, jako Petr Blažek, mají v této věci jasno.
„Rodina a děti jsou tabu,“ pravil Rakušan. A že všichni politici čelí různým výhrůžkám, ale pokud do toho kdokoli zatahuje členy rodiny, pak je na čase povolat policii, dodal ministr vnitra.
Mgr. Bc. Vít Rakušan
Andrej Babiš se podle Rakušana neumí omlouvat; své chyby umí jen zlehčovat, bagatelizovat, a drží se hesla, že nejlepší obranou je útok. „U hnutí ANO jsme tady viděli obdobná prohlášení sepsaná jako přes kopírák na obranu svého šéfa. … To se některým z vás nekroutí prsty u nohou, když musíte obhajovat svého šéfa? Když musíte obhajovat vtahování členů rodiny do politického boje?“ zvolal Rakušan.
Zmínil, že i mezi poslanci musí být lidé, kteří dávají přednost lidské slušnosti, takže nemohou schvalovat to, co Andrej Babiš předvedl v kauze Jana Lipavského, jehož v e-mailu nazval „zmr*em“.
Andrej Babiš hraje podle slov Rakušana roli trojského koně, kterého vede Rusko nebo Čína. „Netvrdím, že vědomě,“ upozornil Rakušan. Babiš podle něj jen hledá, jak naplnit své cíle a neváhá kvůli tomu vhánět lidi i do náruče strachu. To je něco, co by podle Rakušana politici dělat neměli.
„Ale apel, abyste nestrašil lidi, abyste nevyužíval marketing strachu, to je marné. Protože na tom stojí celá vaše politika. Já na vás proto apelovat nebudu. Místo toho je tento způsob politiky třeba zase porazit,“ zvýšil hlas Rakušan, a že hodlá Babiše porazit silou faktů. „Ale o jedno vás chci požádat. Z našich soubojů vynechte naše rodiny. Naše děti. Jednou provždy. Najděte v sobě odvahu říct, že to byl váš přešlap,“ vyzval Rakušan.
Fotogalerie: - Mimořádná o bezpečnostních hrozbách
Když se k pultíku postavil ministr práce a sociálních věcí, předseda lidovců Marian Jurečka, připomněl, jak před pár lety se v souvislosti s tehdejším novinářem Markem Přibilem přetřásalo, kdy na politického konkurenta vytáhnout nějakou „špínu“.
Poté se vrátil do minulosti. Do okamžiku, kdy ruští vojáci vtrhli na Krym a obsadili ho. V těchto dnech uplynulo už deset let od okamžiku, co tzv. zelení mužíci bez ruského označení vtrhli na cizí území a už ho neopustili. „Podcenili jsme anexi Krymu. Říkám sebekriticky, že jsme podcenili tu situaci, a měli jsme být mnohem ráznější. Ale už tehdy Andrej Babiš zpochybňoval smysl zavedení sankcí proti Rusku,“ vzpomínal Jurečka. Babiš měl podle něj už tehdy možnost ukázat sílu politika říct jasné slovo, ale neudělal to. O pár let později v prezidentské kampani volal po uzavření příměří s Ruskem.
Ing. Marian Jurečka
Poslancům hnutí ANO vyčetl, že si nechtějí vyslechnout, co jejich šéf „prováděl“. „Ono je jednodušší dát na svá místa nějaké cedule připravené od pí-áristů,“ vypálil Jurečka.
Hned potom připomněl, že Andrej Babiš zatáhl rodinu do politiky víckrát. Např. tehdy, kdy jako první začal ve Sněmovně mluvit o tom, že v kauze Čap hnízdo chtěl chránit své děti, které také v kauze hrály určitou roli. Alespoň Babišův dospělý syn Andrej Babiš mladší.
Také Jurečka řekl, že by měl Babiš najít odvahu a za svůj slovní útok na Lipavského a jeho rodinu se omluvit.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Miloš Polák
