Špitá se, že Věci veřejné chystají další odprodej svých "hráčů" protistraně, říká Koskuba

Současná vláda má takzvaně „na kahánku“ již opakovaně a delší čas. Hlasování o důvěře má za sebou také hned několik, výhrůžek o tom, že padne, když se nestane, to, či ono, ještě více. Ovšem i profesionálové z řad politologů se nechávají slyšet, že v současných dnech má ke svému možnému konci přece jen zřejmě blíže než kdy jindy před tím. Stáhnout by ji totiž mohli „rebelové ODS“. A tak se dokonce už rozvíjejí různé teorie, co by se vše mohlo stát. Co na to Jaroslav Kubera a Jiří Koskuba? Padne nám tedy vláda nebo nepadne? A co od obou variant může občan čekat?

"Podle mého to nebude tak dramatické, jak to vypadá, vláda zůstane," myslí si Jaroslav Kubera. "I sevevětší rebelové mají snad rozum a vědí, že jiná vláda, která by nastoupila, by nás jen ještě více zadlužila. Důvod je jasný - musela by si nějak své voliče získat, a to je nejčastěji za cenu slibů, které znamenají dluhy. Prostě není teď na to, aby se rozhazovalo," dodal senátor v komentáři prvního tématu.

Podle něj je nejvyšší čas si připomenout, že je nejvyšší čas najít zdroje, jak šetři. "Je krize, asi by se mělo přehodnotit, do čeho peníze sypat, co je nezbytné. já osobně bych různé programy, které nejsou klíčové pro chod státu, nyní zastavil. A že jich je. Chtělo by to vážně se zamyslet nad tím, bez čeho se neobejdeme a co je zbytné. Většina těch záležitostí ani moc lidem nepomáhá, spíš může jít jen o to, aby někdo dostal zakázku s tím spojenou," pokračoval dál Kubera pro ParlamentníListy.cz. Doplnil, že by se stát určitě obešel i například bez takzvaného bodového systému, u kterého se neprokázalo, že by měl jakýkoli dobrý dopad na zlepšení bezpečnosti na silnicích.

Koskuba: Je to vysoká hra

To poslanec ČSSD Jiří Koskuba má jasno. „Doufám, že vláda padne. Ale zda se tak i stane, to vskutku nevím. I když bych rád. To je již příliš vysoká hra, do které vidí toliko vyvolení. A mezi ně rozhodně ani prostý řadový opoziční poslanec nepatří. Já vím, že drtivá většina národa si pád této vlády upřímně přeje. Rozumím tomu a chci totéž. Jako občan, ne pouze coby opoziční politik. I když za předčasné volby zaplatím vlastním poslaneckým mandátem. To senátorům je oproti nám v tomto směru hej. Ale ta cena za to stojí,“ řekl na úvod na danou první otázku pro ParlamentníListy.cz Koskuba.

Dodal, že však nezbývá, než čekat. Jak na zázrak, tak hlavně na sněm ODS. „Byť zázraky na sněmu této údajně pravicové a konzervativní strany nečekám. Proč zcela pomíjím čistě náhodou současně probíhající sjezd pidistraničky paní realitní velkomakléřky Peake, jistě vysvětlovat nemusím. Odpapouškuje, co bude třeba,“ pokračoval dále poslanec ČSSD.

Co je dáno bohovi, není dáno…jiným

Vysvětlil, že ta slova údajně pravicové použil proto, že cena, kterou za vládnutí v téhle věčně rozhádané a všemožně poslepované až naverbované trojkoalici šéf ODS zaplatil, je mj. značné pošlapání vlastních předvolebních slibů. „A to pravičáckých slibů! Vysvětlování panu premiérovi rozhodně nezávidím. Ne, že bych ho litoval. On každý svého štěstí strůjcem. Hlavně má-li postavení a moc, pochopitelně. Nemá-li, tak občas naletí na populistické řečičky jistých politiků. Dá jim svůj hlas s vidinou zajištění vlastního štěstí. Vždyť „ti druzí nás přivedou do Řecka a budou jenom zvyšovat daně!“ Tak nějak se to za vydatné pomoci většiny médií troubilo jak do světa, tak hlavně do hlav prostých lidiček zemí Koruny české, že? No a pak se jeden již přes dva roky diví, že právě on má smůlu. Že nebyl žádným strůjcem štěstí. Rozhodně ne toho svého! Holt co je dáno bohovi, není dáno….jiným. Uvidíme, jak to vše dopadne,“ konstatoval v komentáři pro ParlamentníListy.cz Jiří Koskuba.

Přiznal pak ještě, že jistou skepsi v něm vyvolává fakt, že pro řadu poslaneckých kolegů i kolegyň může pád vlády a předčasné volby znamenat nadlouho, ne-li navždy, ztrátu poslaneckého mandátu. A připomněl, že „kapři si sami rybník nikdy nevypustí.“

„Udělají to kmotři? Možná i proto se zde ve sněmovně špitá, že byť nyní jakoby opoziční firma pana Bárty VV chystá další odprodej několika svých hráčů protistraně. Jistě pomluva. Ale na druhé straně si přiznejme, že v případě předčasných voleb si tento mančaft již nikdy extraligu nezahraje. Mně chybět nebude. Kdyby to však přeci jenom vyšlo, nedělejme si iluze, že po eventuálních nových volbách se budeme mít hned fajn. Já osobně tomu, kdo bude novou vládu sestavovat, vůbec nezávidím. Zvláště pak řídit. Toho, co se má napravit, je prostě moc. Tolik, že ani celé čtyři roky na to stačit nebudou. Tahle země proto nutně potřebuje někoho, kdo místo rozsáhlého volebního programu bude umět lidem jasně a stručně říci, co je hlavně třeba. A vysvětlit jim, jak to hodlá udělat. Kdo to, co slíbí, bude schopen i dodržet. Přitom to není zase nic tak složitého. Chytrý se přeci učí na chybách druhých, hlupák vlastních. Hlupáků tu bylo už dost a dost. Studijního materiálu po nich tedy přímo hora,“ uzavřel první téma poslanec.

Co bychom si měli připomenout v den oslav vzniku samostatného československého státu?

Neděle 28. října, je dnem státního svátku. Jak by se měl oslavit den vzniku samostatné Československé (a potažmo i České) republiky? Co bychom si jako Češi měli v ten den nejvíce připomenout či uvědomit?

„Oficiální oslavy jsou oficiální oslavy. Kdy, kde a jak je organizovat, to není problém. Ani to hlavní. Důležité je uvědomit si, že jsme národ i stát, který se přímo ve středu Evropy udržel 1200 let. Vy myslíte, že třeba Baskové by se svou hrdostí tady přímo „na křižovatce“ mocenských zájmů přežili? Máme nejen svou historii, tradice, jazyk. I území, které jsme si dokázali udržet. Zase i svobodu. To není málo. Jasně, tu a tam jsou okamžiky, na které hrdí být nemůžeme. Ale který národ tohle nemá? V tomto směru jsme sami k sobě příliš sebekritičtí. Možná až zaprdění – a omlouvám se za to slovo. Přitom v dlouhé české historii je mnohé, na co hrdí být skutečně můžeme. Vezměme si příklad z jiných. A je jedno, že jsou větší až velcí. Umí to jak oni, tak mnozí daleko menší než my. Proč se pořád jen za něco stydíme, omlouváme? Z chyb se poučme. Ale to neznamená, že si věčně musíme sypat popel na hlavu. To by se třeba hned vedle v Německu nedalo pro zvířený prach vůbec dýchat,“ uvedl Jiří Koskuba v komentáři na druhé téma.

A dodal, že na vlastní slávu bychom měli s úctou vzpomínat.

“Vždyť třeba Přemyslovci měli v tehdejší Evropě slovo. I když se tu a tam vzájemně zapíchli nebo nechali uškrtit urozenou tchýni. Ale nemydli-li se zrovna sami mezi sebou, jejich vojska budila velký respekt. Z Jana Žižky a husitů zase dnes děláme jen vrahy a lapky. Přitom však měli disciplínu, kanóny, taktiku a uměli číst a psát. Myslíte snad, že to křižáci byli ve válečných způsobech humanisty a rozenými intelektuály? Poklonkujeme EU, ale přitom ji vlastně vymyslel Jiří Poděbradský. Nebo krásný pomník maršála Radeckého trčící léta schovaný někde v lapidáriu. Sloužil přece rakouskému císaři. Že statečně, schopně? A že se dobře staral o své hlavně české vojáky? Na to jsme jaksi zapomněli. Přitom Frantíci stále mají Napoleona všude. I když jich právě díky jemu skoro milión zmrznul tam někde daleko v Rusku,“ připomněl Koskuba.

Hrdinů máme dost – není třeba si je ani vymýšlet

A tím jeho výčet nekončí. „Nebo Britové mají svého Livingstona. My zase dr. Holuba a A.V.Friče. Oni taky Británii před Němci statečně ubránili. Naši letci nad Anglií nebo vojáci u Tobruku s nimi. Stejně jako další u Sokolova či Dukly. Hrdinů najdeme dost a dost. Nemusíme si je vymýšlet. Bratři Mašínové mi jistě prominou. A tak lze pokračovat. Prostě a jednoduše – máme své chyby. Ale taky své klady. Já se proto vůbec nestydím za to, že jsem Čech. Nejen ve státní svátek. Ne, sám nejsem bez chyb. Přesto pověst národa je nejvhodnější začít budovat sám od sebe. Tu možnost má vskutku každý. Nebudeme-li se muset stydět sami za sebe, pak budeme snadněji pyšní na sebe jako národ. Měli bychom to zkusit,“ dodal ještě poslanec.

Na ztracenou národní hrdost apeluje i Kubera

"Češi zdaleka nejsou takovými outsidery, jak si o sobě myslí. Jejich šikovnost se dá říct, že skoro nemá obdoby, naučila nás ji totalita. Každý tak umí skoro vše, to není ve světě obvyklé, a tak bychom v sobě tu hrdost na sebe měli vykřesat a sebevědomí zvednout. Bohužel ta šikovnost platí i v oblastech - jako je obcházení zákonů, mnohdy ještě než vůbec vejdou v platnost - tím se asi taky lišíme, ale to je jiná kapitola," řekl k tématu ParlamentnímListům.cz senátor Kubera.

K tomu pak již jen poznamenal, že by si Češi v den státního svátku (a nejen něm) měli uvědomit také to, že svoboda má nějakou cenu - a tou je se svobodou spojená zodpovědnost a povinnosti. "Lidská práva mají celou řadu listin, ale kolik máme listin na to, že bychom měli mít a ctít také povinnosti? třeba povinnost postarat se o své rodiče ve stáří, když oni plnili svoji povinnost a starali se o nás v dětství?" ptá se Kubera.

Změny letního a zimního času

Poslední otázka původně mířila jen k Jiřímu Koskubovi, který je civilním povoláním lékař. ParlamentníLsity.cz se ho ptaly na to, jak vnímá z pohledu své profese změny zimního a letního času? A na to, zda to může mít nějaké dopady na organismus? Jelikož však otázka měla i druhou část – tedy jak ji vnímá také jako politik, bylo zřejmé, že se k ní bude moci vyjádřit i senátor Jaroslav Kubera. Takže nemělo by se začít jednat o zrušení zimního a letního času? A má vůbec ČR šanci sama něco v této oblasti změnit?

„Máte pravdu, tohle je poněkud nespravedlivá otázka vůči mému diskusnímu kolegovi. Pan Kubera je už sice počtvrté senátorem, k čemuž mu gratuluji – to už je úspěch, ale není felčar. Ale pokud to mám vzít obecně, dnešní doba mnohdy tak rozbila lidem denní režim, že ta změna času zase až tak velká medicínská tragédie není. Pomineme-li třeba malé děti… Jen jsou s tím zbytečné zmatky. Já osobně věčné změny letního a zimního času považuji v této podobě za přežitý nesmysl. Kdyby bylo po mém, jako trvalý čas bych zavedl právě ten takzvaný letní. A to po 365 dnů do roka. Vždyť my, Češi, jsme národ chatařů, chalupářů, zahrádkářů. V zimě i tak chodíme za tmy do práce. Mnohdy pak za tmy z ní. Tak nebylo by fajn, neděláte-li zrovna dvanáctky, jít alespoň ještě za světla domů? Ta hodina světla po práci navíc se hodí v každou roční dobu. A bylo by po problému,“ vyjádřil se k tématu pro ParlamentníListy.cz Koskuba.

Senátor Jaroslav Kubera však k tomuto téímatu příliš velkou potřebu se vyjádřit, neměl. "Víte, mně osobně je to úplně jedno, jaký máme čas. Zhodnotit, jeslti je to dobře nebo špatně, neumím - ale vím, že jsme možná v mnoha ohledech výjimkou. To jestli je letní nebo zimní čas neřeším a organismus se s tím nijak násilně nepere. Snáší totiž i bez potíží napřiklad překonávání časových pásem při cestování. Na politickém poli se tím nyní nikdo nezabývá, ale pokud bude, což se vyloučit nedá, je třeba mít v této otázce hlavně zdravý rozum," uzavřel komentář tohoto týdne senátor.