Všechno se vykecá. Zeman v knize psal o Zaorálkovi a těch druhých. Musí jmenovat Sobotkovy ministry?

„Prezident spoluvytváří zahraniční politiku a je pro něj nepředstavitelné, že by měl spolupracovat právě se Zaorálkem. Nikdy ho nejmenuje,“ řekl Právu zdroj blízký Miloši Zemanovi.

Sobotka se Zaorálkem počítá

Bohuslav Sobotka nicméně se Zaorálkem ve vládě počítá. Prezident podle něj může odmítnout ministra jen ze závažných důvodů, nikoliv kvůli politickým argumentům. „Já jsem přesvědčen o tom, že Ústava České republiky nedává prezidentovi možnost, aby odmítl návrh na jmenování člena vlády,“ řekl v úterý novinářům Sobotka.

„Předpokládám, že v této zemi půjde všechno podle Ústavy, jako třeba že pan Sobotka dá návrh panu prezidentovi a ten jmenuje vládu… protože tak to v Ústavě je…,“ prohlásil pak v úterním pořadu České televize Hyde Park Lubomír Zaorálek.

Deník Právo také uvádí, že by Sobotka mohl ze Zaorálka udělat tajemníka pro Evropskou unii při Úřadu vlády. Jde totiž o úřednický post a jmenování prezidentem zde není potřeba.

Až Sobotku Zeman jmenuje premiérem, nebude mít prý možnost odmítnout jeho návrhy

Sobotka pak ve středu v reakci pro server iDnes.cz uvedl: „Já si nevzpomínám, že by od vzniku České republiky prezident někdy odmítl jmenovat člena vlády na základě současné Ústavy, kterého mu navrhl předseda vlády. Prezident má právo věc komentovat, ale Ústava mu neposkytuje právo odmítnout návrh na jmenování člena vlády, kterého mu předloží premiér," řekl iDnes.cz Sobotka s tím, že prezident teď bude rozhodovat o tom, koho jmenuje premiérem. „A já budu chtít, aby ještě před tím rozhodnutím, než mě případně jmenuje premiérem, věděl, s jakými jmény do vlády počítám," doplnil Sobotka pro iDnes.cz. Jakmile ho Zeman jmenuje, nebude už podle šéfa ČSSD mít možnost odmítnout jeho návrhy na ministry. „Já doufám, že k takové situaci nedojde," dodal předseda ČSSD.

Prezident nemusí návrhům vyhovět, tvrdí ústavní právník

Podle ústavního právníka Zdeňka Koudelky Ústava nehovoří o tom, kdy může prezident odmítnout návrh premiéra na složení kabinetu a kdy ne. „V Ústavě není napsáno, kdy může prezident odmítnout a kdy ne. V Ústavě je napsáno, že prezident ministry jmenuje na návrh premiéra. Neznamená to ale, že by prezident musel každému návrhu vyhovět, návrh může odmítnout. V našich dějinách se to už stalo. Například Edvard Beneš odmítl jmenovat Klementu Gottwaldovi Zdeňka Fierlingera ministrem zahraničí po smrti Jana Masaryka. Beneš tak osobně reagoval na jím pociťovanou Fierlingerovu zradu při únorových událostech,“ upozornil Koudelka ParlamentníListy.cz.

Příkladem negativního postoje ke jmenování člena vlády na návrh premiéra je podle Koudelky také postoj prezidenta republiky Václava Klause z října 2005, který jmenování Davida Ratha ministrem zdravotnictví podmínil jeho rezignací na post předsedy České lékařské komory a do tohoto rozhodnutí odmítal premiérův návrh na jmenování. „A slovenský prezident Michal Kováč odmítl jmenovat Ivana Lexu na návrh premiéra Vladimíra Mečiara ministrem pro správu a privatizaci národního majetku v listopadu 1993,“ dodává pro ParlamentníListy.cz Koudelka.

„Pokud by ústavodárce chtěl, aby ministry nejmenoval prezident, ale premiér, tak by to napsal. Stanovil-li, že to dělá hlava státu na návrh premiéra, zdůraznil spolurozhodování těchto funkcionářů, nikoliv podrobení prezidenta jinému orgánu. Prezident, který odpovídá právně za jmenování vlády, má svobodu rozhodnutí. Ovšem při vědomí, že jeho odmítnutí může vyvolat konflikt s premiérem. Premiér se může bránit tím, že podá demisi, a tak odmítne realizovat představy prezidenta o budoucí podobě vlády,“ řekl také ústavní právník.

Bude záležet na dohodě

Politolog Jan Kubáček následně ParlamentnímListům.cz k otázce možného nejmenování Zaorálka ministrem zahraničí a znění Ústavy v této věci řekl: „V Ústavě je to především definováno mnohem vágněji. Je to postaveno na dohodě aktérů zahraniční politiky, a to bezesporu prezident a premiér je. V tomto rezortu má automaticky prezident silnější slovo než v rezortu průmyslu, školství nebo kultury, protože zkrátka tam není bezprostředním tvůrcem zahraničního obrazu.“

A pokračoval: „V minulosti se tato debata vedla mezi Klausem a jinými premiéry, Havlem a jinými premiéry. Ty argumenty byly vždy stejné, že prezident nese také částečně odpovědnost za zahraniční politiku, spolutvoří ji, takže má právo i promlouvat vůči reprezentantovi zahraniční politiky,“ tvrdí politolog. „To, že jde o závažné důvody a ne politické, je navýsost sporný argument, protože v politice vždy jde o politiku,“ sdělil dále Kubáček.

„Nedovedu si představit, jak v politice rozdělovat politické a nepolitické důvody. Jsou jen důvody vážné a malicherné. Tady si myslím, že vedle historické anabáze a historicky sporného vztahu půjde o debatu o kompetentnosti a zahraničně-politické strategii. Pravdou totiž je, že teď neznáme základní argumenty, kudy by chtěl Lubomír Zaorálek zahraniční politiku ČR vést. To bude předmětem vyjednávání, ale dohoda s prezidentem republiky je nezbytná už jen kvůli tomu, že aktéři se budou na mnoha fórech potkávat, doplňovat, nebo dokonce zastupovat. Je proto potřeba, aby dohoda mezi nimi byla pokud možno maximální a aby si to jak premiér, tak prezident republiky vyargumentovali,“ radí politolog.

Chybí argumenty pro Zaorálka

„Je nešťastné, když se v médiích objevují údajné informace, že někdo říká a někdo tvrdí, ale objevuje se to bez argumentů. Já bych i chápal, že pokud Sobotka o Zaorálka na Ministerstvu zahraničních věcí tolik stojí, tak vyargumentuje, proč je to ten nejvhodnější kandidát, popřípadě z jakých kandidátů vybíral, co by byla jeho strategie, čím by byl přidanou hodnotou pro zahraniční politiku a pro diplomacii ČR. To by bylo celkem adekvátní a řekněme si upřímně, že v některých zemích se tak děje, že premiér, aby posílil vážnost svých adeptů, tak je spojuje i s určitým vymezením strategie, konkrétních činů a nenechává to až na to pověstné programové prohlášení. Zkrátka chová se tak trochu jako ředitel personální firmy před vážným pohovorem, kdy kandidáta představuje se vším všudy, tedy s profilem práce a jeho budoucí činností. To by vážnost adeptů okamžitě posílilo a pro prezidenta republiky by pak bylo mnohem složitější taková jména torpédovat,“ míní Kubáček.

Pomsta za prezidentskou volbu v roce 2003?

V souvislosti s aktuální debatou kolem jmenování Zaorálka ministrem zahraničí je třeba zmínit, že při prezidentské volbě v roce 2003 Miloše Zemana zradila část členů sociální demokracie a dala svůj hlas Václavu Klausovi. Mezi nimi měl být právě i Lubomír Zaorálek. Zeman o tom hovoří v knize, kterou s ním sepsal formou rozhovoru publicista Petr Žantovský pod názvem Zpověď informovaného optimisty. „Dvacet sedm poslanců ČSSD, jako byli Špidla, Gross, Sobotka, Zaorálek a další, samozřejmě i ta zmíněná Buzková, hlasovali proti mně, což bylo jejich svaté ústavní právo, a díky tomu sociální demokracie neměla svého prezidenta a byl zvolen Václav Klaus,“ uvádí.

„Jiří Dienstbier st. kdysi pronesl slavný výrok: ‚V Čechách se všechno vykecá.‘ K těm jménům jsem nepřišel hned, dostala se ke mně postupně a to zhruba v okamžiku, kdy se ti lidé ve svém prostředí přiznali – někdy chlubivě, někdy ne, co udělali. Jeden poslanec, kterého nebudu jmenovat, dokonce v této souvislosti v opilosti vykřikoval: ‚Bože, já jsem svině! A protože, jak bylo řečeno, se v Čechách všechno vykecá, máme dnes seznam kompletní,“ prozradil také v knize Zeman.

Prezident má teď možnost to Zaorálkovi takříkajíc vrátit, když ho nejmenuje ministrem zahraničí. Mohl by odmítnout také Jiřího Dienstbiera, který proti němu stál v prezidentské volbě.