„Nelze si to představit tak, že by federace či autonomie vyřešila československý vztah definitivně. To byla představa české pravice, že je s tím třeba něco udělat, aby se politici mohli věnovat důležitějším věcem, tedy privatizaci. Ale mnohonárodnostní stát nikdy definitivně nevyřeší své národnostní problémy, ty se musí řešit pořád. Federace by se stejně stala pro Slováky do budoucna příliš těsnou, protože z mezinárodního pohledu v ní nebyli vidět. Alexander Dubček by byl vždy venku brán jako Čech, což je pro každého Slováka urážka,“ sdělil mimo jiné vyhlášený historik Jan Rychlík na půdě Senátu. Diskuse o Československu byla dost živá. Je vidět, že téma stále hýbe emocemi.

Odbyli jsme to

Je vidět, že se v budovách Senátu nevyznají ani jeho zaměstnanci. Na diskusi Zrození a smrt Československa do Valdštejnského paláce poslali ve svém výběru akcí mnohé na recepci A, kde recepční vůbec nevěděli, která bije. Takže je třeba přijmout jako fakt, že chybička se vloudí i do tak úctyhodné instituce. Diskuse byla pořádána v rámci Festivalu spisovatelů Praha, takže jí naslouchali i takoví literární šíbři, jako je třeba turecký nositel Nobelovy ceny za literaturu Orhan Pamuk. Uváděl ji jeden z bývalých studentských vůdců Tomáš Klvaňa, přezdívaný Pan radar, protože v zájmu vlády kdysi propagoval vybudování amerického radaru v Brdech. Ale na přetřesu bylo hlavně nostalgii budící Československo.

„Byl jsem aktérem, ale do voleb v roce 1992, a rozdělování začalo až potom. U voleb bylo vše otevřené a situace nebyla beznadějná. Dnes se na to dívám tak, že šlo o velkou prohru mou a lidí podobných názorů. Ne, že bych si myslel, že se Československo dalo určitě udržet, ale mrzí mě, že jsme to tak odbyli. Třeba Belgičané a Kanaďané celé desítky let znovu a znovu přestavují svůj stát, stojí je to hodně peněz a kolikrát jsou na kraji konce. Nicméně usilují o to vehementně, kdežto my jsme to odbyli za necelý rok, což je něco, s čím se nebudu moci smířit až do konce svého života. Myslím si ale, že jsem udělal dost. Dostal jsem Cenu Františka Kriegla za občanskou statečnost v úsilí za zachování Československa, ale dopadlo to jinak,“ zasmušil se na úvod historicky první předseda Senátu Petr Pithart.