Podle Schwarzenberga se ve sporu nehledá žádný kompromis, ale řeší se, kdo má právo velvyslance jmenovat. „Já říkám, že prezident nejmenuje, jen pověřuje. A on chce jmenovat, a to se pak ten kompromis hledá těžko,“ uvedl ministr a první vicepremiér Nečasovy vlády a dodal, že prý prezident neplní své ústavní povinnosti.
K tomu se pro server ParlamentníchListů.cz vyjádřil senátor za SPOZ Vladimír Dryml. „Schwarzenberg by se měl smířit s prohrou, i když je to těžké, a měl by si nechat udělat právní rozbor a výklad Ústavy ve věci týkající se velvyslanců, stejně tak, jako to udělal senátor Dryml,“ řekl senátor a dodal, že „pak by se možná Schwarzenberg choval jinak, protože se zesměšňuje“.
Dejme to k Ústavnímu soudu, ať jednou pro vždy rozhodne
Ministr zahraničí se ohledně pravomoci jmenování velvyslanců často zaklíná ústavními zvyklostmi, kdy v minulosti prezidenti nechávali výběr šéfů diplomatických misí na ministrovi a pouze podepisovali pověřovací listiny. Daná ústavní zvyklost je ale v tomto případě s Ústavou patrně v rozporu.
K tomuto názoru se kloní i sociálnědemokratický poslanec Jaroslav Foldyna. „Jednou věcí je zvyklost, a něco jiného je výklad Ústavy. A výklad Ústavy tady dělá jen Ústavní soud, takže vnímám jako potřebné, aby se k tomu ústavní soudci vyjádřili a jednou pro vždy řekli, jaká je pozice prezidenta a ministra zahraničí,“ navrhuje poslanec.
„Pan Schwarzenberg se vždy velmi obratně snaží vysvětlit nevysvětlitelné, ale v této chvíli prostě na Hradě nesedí člověk, který by byl pouhým kladečem věnců, a je to tak dobře,“ pochvalně konstatoval Foldyna v reakci pro ParlamentníListy.cz.
Ministr zahraničí do toho nemá co mluvit
Problematiku jmenování velvyslanců před časem podrobně rozebral ústavní právník Pavel Hasenkopf, který mezi lety 2009 – 2013 působil v Kanceláři prezidenta republiky. Ten jasně říká, že ministr zahraničních věcí podle platné Ústavy nemá do výběru velvyslanců co mluvit.
„Podle čl. 63 odst. 1 písm. e) Ústavy jmenuje velvyslance prezident republiky. Ústava neobsahuje žádné speciální ustanovení, které by tuto prezidentovu pravomoc nějak limitovalo – např. vázanost prezidenta nějakým návrhem. Jestliže nikdo nemá pravomoc navrhovat prezidentovi velvyslance, znamená to, že prezident je jmenuje ze své vlastní iniciativy. Všechna doporučení od vlády, od ministra, od kteréhokoli politika, ode mne či od kteréhokoli jiného občana mají de iure naprosto stejnou váhu, totiž žádnou. Jsou to jen doporučení, nikoliv právně závazné návrhy, které by prezident musel brát v potaz,“ říká Hasenkopf.
Hasenkopf zdůrazňuje, že neexistuje ani žádný zákon, který by výkon uvedené prezidentovy pravomoci nějak omezoval nebo ministru zahraničí dával právo navrhovat velvyslance. „Pokud někdo tvrdí opak, nechť mi odcituje číslo takového zákona ve Sbírce zákonů a příslušný paragraf a usvědčí mne z omylu,“ dodal nedávno k této věci Pavel Hasenkopf.
Václav Moravec ale s ministrem zahraničí a šéfem TOP 09 v nedělním debatním pořadu krátce probral i jednání Evropského parlamentu, na kterém europoslanci nedoporučili ke schválení takzvanou českou výjimku z Listiny základních práv EU, jejímž přijetím podmínil prezident Václav Klaus podpis Lisabonské smlouvy.
Rakouský výrok o „čtvrt milionu zabitých“ v OVM nezazněl…
Klaus se totiž obával, že by si díky tomu potomci odsunutých sudetských Němců mohli u evropských soudů nárokovat vrácení majetků, které jim byly zabaveny československým státem.
K tomu Schwarzenberg v OVM poznamenal, že výjimku prý vždy hájil, ale myslí si, že na ni prezident Zeman, na rozdíl od svého předchůdce, trvat nebude. „Vždycky jsem za tuto podmínku sice bojoval, ale vždycky jsem si taky myslel, že je zbytečná. A vláda by měla hlasovat o tom, jestli na ní máme trvat,“ mínil šéf české diplomacie v ČT. Její přijetí bylo přitom už v minulosti slíbeno Václavu Klausovi.
Psali jsme:
V Otázkách Václava Moravce ale nezazněl důležitý moment, totiž vystoupení rakouského europoslance Ewalda Stadlera, který během projednávání české výjimky na plénu europarlamentu prohlásil, že Češi po druhé světové válce zabili čtvrt milionu lidí. Tato slova vyvolala v české politice silný odpor, ale Karel Schwarzenberg se k tomu dosud nevyjádřil. Naopak, v minulosti se k sudetoněmeckým požadavkům a rétorice stavěl spíše pozitivně.
„Nechci rozpoutávat diskusi nad tím, že jeden poslanec v Evropském parlamentu žvaní takové hlouposti a je až revanšisticky zaměřený. To můžeme přehlédnout. To, co ale přehlédnout nemůžeme, že europarlament vyzývá, aby nebyla česká výjimka přijata. Ta by zaručovala, že nedojde v budoucnu k nabourání Benešových dekretů,“ varoval k tomu poslanec Jaroslav Foldyna.
Musíme úzkostlivě bránit naše národní zájmy
Nad tím je podle jeho slov pro ParlamentníListy.cz potřeba se pozastavit. „Protože my nevíme, zda se v Británii nenarodí nový Chamberlain a ve Francii nový Daladier. Národní zájem a naše národní identita v poválečném vývoji je nadřazena i té sociální chartě, kterou sice vnímám jako důležitou a je za ni potřeba bojovat. Ale v debatě o národní identitě a ohrožení národních zájmů by se evidentně páni poslanci měli vrátit k dějepisu a přečíst si, jakým způsobem se těžce tvořila svoboda. Měli bychom velmi bedlivě a úzkostlivě sledovat a hájit naše národní zájmy i v rámci oné nové Evropy,“ naléhá poslanec ČSSD.
Senátor Vladimír Dryml k tomu podotkl, že extremisté jsou ve všech politických stranách ve všech zemích. „Je velmi zajímavé, že se Rakušan vyjadřuje k německé otázce. Ten pan europoslanec měl také zmínit, kolik českých obětí stála válka a jak se na tom podepsali někteří Rakušané,“ doplnil Dryml pro redakci ParlamentníchListů.cz.
MUDr. Vladimír Dryml
Psali jsme:
autor: Radim Panenka
