Který předseda parlamentní strany si vede nejlépe? (Neptáme se, kterého máte nejraději. Ale KTERÝ SI VEDE NEJLÉPE)Anketa
Asi padesátka lidí převážně ve zralém věku přišla ve středu večer do Městské knihovny v Prostějově na setkání s veřejnou ochránkyní práv Annou Šabatovou. Tématem byla sociální péče o stárnoucí rodiče. Akce začala promítnutím krátkého příběhu šestapadesátileté paní Jany, která píše dopis ombudsmanovi, protože už neví kudy kam. Vážně se jí zranila maminka, která v důsledku svého úrazu vyžaduje dceřinu každodenní péči. Aby paní Jana mohla o svou matku patřičně pečovat, chtěla se domluvit se svým zaměstnavatelem na zkrácení pracovního úvazku. Zaměstnavatel jí však nevyhověl a doporučil jí, aby dala výpověď. Následně paní Jana ukončila pracovní poměr. Poté se obrátila na úřad práce s žádostí o sociální pomoc, kde se dozvěděla, že příspěvek na péči se přiznává pouze, když je žadatel v nouzi déle než jeden rok, což nebyl její případ.
Celý příběh poté ještě v sále knihovny odehrála pětice studentů. Diváci mohli do děje vstupovat a ovlivňovat tak jeho vývoj. V této interaktivní hře byl kladen důraz především na neochotu úředníků a aroganci zaměstnavatelů, o čemž se po chvíli vedla bouřlivá diskuse, do níž vstoupila bývalá úřednice, která se ohradila proti nařčení z neochoty úředníků. Podle ní mnozí úředníci dělají, co je v jejich silách a snaží se lidem vycházet maximálně vstříc, ale mají svázané ruce legislativou, jsou přetížení a občané se podle ní také vždy nechovají slušně.
Lidé neznají svá práva
Asi hodinový skeč vycházející z promítaného příběhu měl ukázat, v jaké fázi může do situace vstoupit ombudsman a jak mají lidé, které potkalo podobné neštěstí jako paní Janu, postupovat. Poté si vzala slovo veřejná ochránkyně práv. „Lidé neznají svá práva. V okamžiku, kdy neznáte své právo, tak se snadno necháte odbýt a o to právo nebojujete,“ řekla úvodem ombudsmanka s tím, že je samozřejmě těžké znát všechny zákony. Podle ní se každý může dostat do situace jako paní Jana. Lidé by se dle Šabatové měli nejprve například skrze občanské poradny pokusit zjistit, co lze v podobných situacích dělat. „Je potřeba vědět, co opravdu ten systém může dát. Přece jen to právo není tak špatné a určité možnosti skýtá,“ doplnila ombudsmanka a odkázala na webové stránky svého úřadu, kde jsou rady, jak postupovat například v otázce příspěvků na péči, exekucí a dalších záležitostí.
Následně byla řeč o tom, kdy se lze na ombudsmanku obracet s žádostí o pomoc. „Můžete se na nás obrátit například s problémy, které se týkají úřadů a zdá se vám, že jejich postup nebyl správný. Nemůžete se na nás obrátit ve věcech, kde rozhodují soudy nebo orgány činné v trestním řízení. To je zcela vyloučeno,“ upřesnila posluchačům Šabatová.
Neregistrované ústavy
Ochránkyně práv řeší i případy diskriminace a dohlíží na to, aby se s lidmi, kteří jsou umístěni například v domovech pro seniory nebo v psychiatrických léčebnách, léčebnách dlouhodobě nemocných a věznicích, zacházelo důstojně. V této souvislosti Šabatová varovala před neregistrovanými zařízeními. „Kdybyste hledali ústav pro někoho z rodiny, ověřte si, jestli je to registrované nebo neregistrované zařízení. Rozmohla se tu taková podivná zařízení, která se tváří jako sociální služby, ale nemají oprávnění tyto služby poskytovat. Péče tam bývá podstatně horší než v normálních zařízeních sociálních služeb, protože tam nemají kvalifikovaný personál nebo mají málo personálu,“ varovala.
Jsou to třeba prý bývalé hotely, penziony nebo ubytovny. Připomněla pak kauzu domova Petruška v Šestajovicích u Prahy. Ředitelka tamního domova vytáhla z účtu seniorky milion korun. Senioři prý v domě žili v mizerných hygienických podmínkách. Kriminalisté zde také vyšetřovali případ podezřelého úmrtí. Někdy prý i nemocnice odkazují na neregistrované domovy, protože domovy pro seniory jsou obsazené. Registraci takového zařízení lze ověřit třeba na obecním úřadě. Po chvíli se Šabatová s posluchači rozloučila a její právníci pak dávali konkrétní rady účastníkům setkání a rozdávali letáky.
- Další reportáže ČTĚTE ZDE.
Psali jsme:
autor: Petr Kupka
