Možná je na to ten nejsprávnější čas právě v těchto dnech, kdy slavíme pětadvacetileté výročí od událostí roku 1989. Dává to příležitost znovu reflektovat pojmy revoluce a transformace. Nečeká nás něco podobného již brzy opět? Sociální změny, které se od té doby odehrály, nebyly přitom prý jen jedny z mnoha běžných jevů, ale problematickými transformacemi. Kniha nazvaná Revoluce nebo transformace? se proto pokouší přiblížit téma postupných i rychlých, zásadních i povrchních, dramatických i plynulých speciálních změn v posledním období a naznačit možné budoucí vývojové trajektorie.
Fotogalerie: - Revoluce nebo transformace?
William I. Robinson, americký profesor sociologie, globálních a mezinárodních studií, se v ní pustil do analýzy globální krize a pomohl si k tomu perspektivou teorie globálního kapitalismu. Některé pasáže ParlamentníListy.cz čtenářům předkládají. Jsou totiž značně alarmující.
Naprosto bezprecedentní krize
„Tato krize je bezprecedentní ve své závažnosti, globálním dosahu, míře ekologické degradace i zhoršení sociálního prostředí a rozsahu prostředků násilí. Pokud máme odvrátit její katastrofické následky, musíme porozumět jak povaze globálního kapitalismu, tak i jeho krizi,“ uvádí William I. Robinson. Krize, která se dotýká celého systému, nebude opakováním dřívějších epizod z dvacátých a sedmdesátých let 20. století, protože světový kapitalismus je v 21. století zásadně odlišný.
Psali jsme:
Vyjmenoval pak hned několik zásadních prvků, které se do „nového“ kapitalismu promítly a tím ho změnily.
- Vzestup (transnacionálního) nadnárodního kapitálu a integrace každé země do nové - a již globalizované - produkce a finančního systému
- Vznik nadnárodní kapitalistické třídy
- Vzestup nadnárodního státního aparátu
- Výskyt nových vztahů nerovnosti a dominance ve světové společnosti
„Proto má současná krize několik společných aspektů s dřívějšími krizemi z let 1930 a 1970, ale zároveň se od nich v několika rysech liší,“ uvedl dále Robinson v knize zabývající se hledáním odpovědí na to, zda se lidstvo nachází v transformaci, či se blíží k revoluci.
Máme daleko více prostředků k násilí, kontrole veškeré komunikace, přesto čelíme krizi lidstva
V oněch jím zmíněných rysech pak připomněl to, že celosvětový systém rychle dosahuje ekologických mezí možné reprodukce. Také to, že v současné době existuje bezprecedentní rozsah jak prostředků násilí a sociální kontroly, tak i koncentrované kontroly nad prostředky globální komunikace, produkce a cirkulace symbolů. „Dosahuje se však i mezí v expanzi kapitalismu, též se zvětšuje masa lidí žijících ve slumech. Dochází k rozdělení mezi globalizující se ekonomikou a systémem politické autority, který je založen na národním státě,“ pokračoval ve výčtu shodných a odlišných znaků současného stavu společnosti Robinson.
Psali jsme:
„Čelíme krizi lidstva a nikdy nebylo v sázce nic vyššího. Vstoupili jsme do periody velkého otřesu, významných změn, nejistot a strachu, ale též příležitostí. Jsme konfrontováni s rostoucí hrozbou ekologického kolapsu či toho, co nazývám fašismem 21. století, který je jednou z několika politických reakcí na krizi. Jestli máme zabránit jeho důsledkům, musíme porozumět jak povaze nového globálního kapitalismu, tak i povaze celé krize,“ uvedl dále William I. Robinson.
Pozor, tato krize se může stát systémovou a způsobit totální kolaps, varuje americký profesor
Nutno dodat, že tento profesor sociologie, globálních a mezinárodních studií na univerzitě v Santě Barbaře v USA, se již v minulých letech odborně zaměřil na vznik a význam krize v globálním systému. Jak zjistil, je jasné, že kolaps globálního finančního systému v roce 2008, který někteří nazývali Velkou recesí, byl onou poslední kapkou do poháru. „Nejednalo se o cyklickou krizi, ale o krizi strukturální, podobnou těm, co jsme zažili v letech 1970, před tím v roce 1930 a naši předci taktéž i v roce 1870. K cyklickým krizím dochází v kapitalismu zhruba vždy po deseti letech a v nich je pak typická recese, která funguje jako samoopravný mechanismus. Proto se dá hovořit o tom, že recese na počátku osmdesátých let a v roce 2001 byly těmi cyklickými krizemi. Dojde-li ale ke strukturální krizi, pak je to odraz hlubších rozporů – to byly ty dvě krize v minulém století. Ovšem krize v 21. století má potenciál se rozvinout do systémové krize. A ta znamená buď úplný kolaps anebo nahrazení současného systému jiným systémem – úplně novým. V tomto případě to, zda bude nahrazen tedy kapitalismus jiným systémem, či zda naopak dojde k úplnému rozpadu globální civilizace, není předem určeno a bude plně záviset na tom, jak budou sociální a politické elity s krizí zacházet a řešit ji. Samozřejmě se v tom mohou odrazit i nahodilé politické okolnosti. V každém případě je toto historický okamžik extrémní nejistoty, v němž podléhají kolektivní reakce odlišných třídních a sociálních sil neustálé změně,“ varuje Robinson v knize nazvané Revoluce nebo transformace?
Rozbíhá se ekologický holocaust, ještě je šance ho zvrátit
Velice tvrdě pak tento profesor sociologie a mezinárodních studií upozorňuje na blížící se ekologický holocaust – nebo minimálně jeho vysoké riziko. „Systém globálního kapitalismu je plně globální systém. Transformace přírodních systémů lidskými aktivitami začala již v současnosti měnit strukturu a funkci planety Země jako systému. Rozběhnutí ekologického holocaustu nelze proto podceňovat – máme za sebou již dosažený vrchol v těžbě ropy, změny klimatu, zánik druhů, kolaps centralizovaného zemědělského systému v několika oblastech světa. Přitom podle významných environmentalistů existuje devět planetárních mezí, které jsou naprosto klíčové pro udržení takového ekologického prostředí na Zemi, na níž bude moci člověk existovat. Z nich čtyři se již nacházejí na počátku nevratné degradace, další tři (klimatická změna, koloběh dusíku a ztráta biodiverzity), jsou v bodu zlomu,“ pokračuje dál ve svých ostrých apelech americký profesor ve své kapitole knihy Revoluce nebo transformace vydané v uplynulých dnech nakladatelstvím Veda a Filosofia (FÚ AV ČR).
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Alena Hechtová
