V řadě bodů se sice shoduje s dokumentem vydaným v této souvislosti ČSSD, avšak malé odlišnosti v sobě přece jen zahrnuje. Shrnuje základní argumenty proti přijetí zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi.

Autoři argumentů přitom upozorňují na celou řadu nejasností a slabých míst zmiňovaného zákona. Například na to, že návrh zákona umožňuje prolomení hranice z 25. února 1948.  Stát má totiž vydat věc, která byla součástí původního majetku církví a náboženských společností a stala se předmětem majetkové křivdy podle Benešových dekretů, zákona o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody z roku 1946, nebo podle obdobných právních předpisů. „Tím zákon ohrožuje základní politický axiom jak domácí, tak i zahraniční politiky československé a české demokracie po listopadu 1989,“ stojí mimo jiné uvedeno v dokumentu.

Zákon vytvoří nerovnost mezi občany

Jeho autoři pak konstatují také to, že připravovaný zákon zakládá na vznik zásadní nerovnosti mezi osobami. „Především český stát by vědomě poškodil miliony vlastních občanů, fyzické osoby - restituenty, vlastníky pozemků pod silnicemi II. a III. třídy, ve svém důsledku ve prospěch bezprecedentního majetkového prospěchu cizího státu. Majetek se přitom po roce 1989 nevracel žádným jiným českým, tím méně cizím právnickým osobám,“ připomínají tvůrci argumentů s tím, že  největším konsolidovaným vlastníkem nemovitého majetku v České republice se stane podle kanonického práva cizí stát. Tedy Vatikán, s nímž nemá naše země upravené vzájemné vztahy.