Havlovi přátelé o hnusu, co vytéká z Hradu a krušné budoucnosti

S Havlem dál. Tak se jmenuje průvod, který dnes projde Prahou a podporuje jej mnoho významných osobností. Ostatně vzpomínkové akce na prvního demokratického prezidenta Česka se budou konat po celé republice. ParlamentníListy.cz zjišťovaly, do jaké míry osobnost Václava Havla chybí jeho blízkým přátelům a co si myslí o kritice, která stále jako špinavá stoka vytéká z Hradu, kde bude ještě pár měsíců vládnout prezident Václav Klaus.

Havel nám chybí

„Samozřejmě. Každý den chybí,“ řekl ParlamentnímListům.cz ministr zahraničí Karel Schwarzenberg, jenž působil jako šéf Havlovy kanceláře, když byl ještě prezidentem. „Velké historické osobnosti budou mít vždy kritiky. V Čechách jsou ovšem často dosti malicherní,“ poznamenal k Havlovým kritikům. To bývalému Havlovu sekretáři Vladimíru Hanzelovi zmíněná kritika až tak moc nevadí: „Kritici byli i předtím a patří to k demokracii, že lidé mají různé názory. To by mi až tak nevadilo. Vadí mi, když jsou lidé sprostí, neurvalí a hulvátští.“ Na zesnulého prezidenta prý vzpomíná velmi často a mnohokrát mu připadá, jako by ještě Havel žil, má chuť mu něco říci, ale pak zjistí, že to už nejde.

Bývalý mluvčí Havla Ladislav Špaček má prý jeho ideje stále kolem sebe. „Václava Havla si vybavuji neustále. Každý den. Jsem obklopen spoustou jeho knížek. V počítači mám texty a materiály, které pocházejí z naší společné práce. Napsal jsem o něm po jeho smrti knihu, kterou veřejně podepisuji. Neustále se mi vrací a to taky díky dotazům novinářů, kteří to téma stále nesou. Vracím se k němu i v zahraničí a ukazuje se, že tam znamenal mnohem více, než tady u nás a podle mě už se žádnému českému prezidentovi nestane, že by o jeho smrti referovaly všechny světové deníky na titulních stranách,“ sdělil.

Trapní Klausovci

Špaček se kritikami na adresu Václava Havla prý moc nezabývá. „U toho mi nezbývá, než pokrčit rameny, protože každý má nárok na svůj názor. Kdyby s tím někdo vyrukoval až nyní, tak by to byla zbabělost, ale myslím, že to je trvalejší. Nicméně to moc nesleduji a jde to mimo mě. Opravdu je mi fuk, co si myslí lidé z okolí prezidenta Klause a na internetu to přeskakuji. Ostatně Havel byl na kritiku zvyklý,“ doplnil.

„Myslíte knihu Petra Hájka? Je to žárlivost na Havlovy úspěchy a na jeho osobu, která přetrvává do dnešních dnů. Myslel jsem si, že ustane, ale cítím, že zdroj kritiky na Hradě stále sílí. Nezbývá, než nad tím mávnout rukou. Jde opravdu o žárlivost a závist. Havel dokázal za svého života obrovské věci, třeba v zahraniční politice, čehož důkazem je nynější vztyčení jeho srdce v Bruselu. To ukazuje, jakou váhu měl v zahraničí. Zatímco Hrad prožívá opačné přijetí. To by nazlobilo každého, a proto tam dští oheň a síru. Hájkův elaborát je naprosto nepřípadný, trapný a nudný,“ shrnul Havlův přítel a bývalý ministr pro oblast lidských práv a národnostních menšin Michael Kocáb. Podle něj se v duchu Havlových idejí nyní národ probouzí, protože studenti tvrdě protestují proti tomu, aby komunisté pronikali do oblasti školství.

Budeme jednou dál?

„Václav Havel schází výrazným způsobem. Prožíváme období velkého politického marasmu, který se každý den nějak přelévá. Do funkcí nastupují naprosto nekvalifikovaní lidé. Všechno to rozvádět nebudu, ale všichni víme, o co jde. Havel chybí moc. Jeho zvláštní laskavost a schopnost vidět věci v širším kontextu. Dokázal problémy vždy pojmenovat, vyjádřit se kriticky, ale nakonec dát naději. Nyní žijeme v období zvláštní beznaděje, alespoň, co se politiky týká,“ doplnil Kocáb. Kněz Tomáš Halík, bývalý Havlův externí poradce, si k tomu také říká své: "Já jsem čtyřicet let zblízka a dobře poznal Václava Havla a mohu o něm s dobrým svědomím vydat svědectví. Byl to člověk, který se slovně nezaklínal "křesťanskými hodnotami", avšak ty velké lidské a křesťanské ctnosti, zejména statečnost, moudrost a pokoru, skutečně žil. Nezapomenu na jeho laskavé, vždy trochu plaché a skromné vystupování, na jeho ohleduplnost, na to, jak se vždy starostlivě ptal svého svědomí, zda jedná správně. Dosud se na svých cestách po různých kontinentech Země všude setkávám s tím, jakou úctu si získal u slušných lidí napříč všem názorovým hranicím a jak velmi přispěl k, až asi nezaslouženě, dobrému jménu naší země a našeho národa."

Směrem k Havlovým kritikům je nekompromisní: "Kritika je jedna věc, zvratky žluči, fantasmagorie a lži je věc zcela jiná. U některých slátanin nevím, zda jde spíše o projev šílenství či mravní nízkosti nebo o obojí. Pokud někdo takové projevy propaguje, vynáší tím soud ne o nich, ale hlavně o osobě. Patří k osudu velkých, nejen v naší zemi, že malí a zlí - ti,které Masaryk výstižně nazýval "patologická sedlina", je nenávidí až za hrob."

Dnešní setkání a průvod „S Havlem dál“, které začnou od pěti na Václavském náměstí v Praze, podpořili mimo výše zmíněných osobností také muzikant a moderátor Michal Prokop, ředitel společnosti Člověk v tísni Šimon Pánek, šéfredaktor Respektu Erik Tabery, sociolog Ivan Gabal a mnoho dalších. Akce se jmenuje podle Havlova výroku z roku 2009, kdy řekl: „Jednou budem dál, se zpívá ve známém americkém spirituálu a já si kladu otázku – jak bude naše země vypadat za dalších dvacet let? Budeme dál? Věřím, že budeme. Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí.“

Vzpomínky sympatizantů

Ostatně v pozvánce na akci jsou vzpomínky i dalších sympatizantů či přátel Václava Havla. „Je to skoro k neuvěření, že už je to rok, co nás Václav Havel opustil. Možná, že právě teď, když vrcholí předvolební kampaň uchazečů o post, který zastával, si jeho odkaz uvědomuji víc, než kdy jindy. V té přehlídce různých osobností, osob i figurek hledám někoho, kdo by na něj dokázal aspoň trochu navázat. Nehledám žádného spasitele, ani Václav Havel nebyl spasitelem, byl jen tím, kdo dokázal, že si nás ve světě po létech zase začali vážit. A takovou službu bych očekával od toho příštího prezidenta. A tak bych všechny voliče, až půjdou volit, chtěl poprosit, vzpomeňte si u té volební urny trošku i na Václava Havla,“ sdělil tam Michal Prokop.

„Ten rok, co tu Václav Havel není, ukázal, jak moc nám chybí,“ podotkl bývalý ministr vnitra Jan Ruml. „Havla si oba s ženou připomínáme hlavně osobně, pro jeho laskavost, jakousi lidskou shovívavost a humor. Byly neopakovatelné a dnes velmi chybí. Před rokem jsme zrušili dovolenou a jeli domů, rozloučit se. Dnes se ale rozhlížím, zda žijí a platí Havlovy hodnoty české politiky, zda jsou u nás ti, kteří udrží jeho politický a geopolitický směr i odkaz. V tom a proto se budu účastnit připomínání a zpřítomňování Havlových myšlenek a výsledků i rok po jeho smrti. Máme na co navazovat, na rozdíl od mnohých jiných, tak je třeba s tím začít. Třeba v prezidentských volbách,“ poznamenal sociolog Ivan Gabal, jehož ženou je velvyslankyně EU v Iráku Jana Hybášková.

V pozvánce na dnešní vzpomínku je mimo jiné i toto poselství: „Při výročí úmrtí Václava Havla bychom si chtěli nejen připomenout odkaz této výjimečné osobnosti soudobých českých dějin, ale také se zamyslet nad způsobem, kterým může každý z nás přispět k tomu, aby byla Česká republika „jednou dál“, jak si pan Havel přál ve svém proslovu k 17. 11. 2009. Také v něm prohlásil, že je důležité, aby „sdílené hodnoty byly brány celou společností, co nejvážněji a byly přijímány jako ukazatele dobrého směru na všech rovinách lidského soužití, což předpokládá trvalé pěstění mravního cítění nás všech, anebo prostě slušnost. Všichni můžou v této věci něco dělat.“