Inspirovala izraelskou hymnu Má vlast?

04.05.2013 15:00 | Zprávy

Byla symfonická báseň Vltava z cyklu Má vlast Bedřicha Smetany původním zdrojem izraelské hymny Hatikva? Nebo Smetanu inspirovala židovská modlitba? Jakou roli v tom všem sehrál Wolfgang Amadeus Mozart? Na tyto otázky dává odpověď kniha izraelské muzikoložky.

Inspirovala izraelskou hymnu Má vlast?
Foto: Hans Štembera
Popisek: Vltava

Jsou i další otázky. Například proč Hatikvu při vyhlašování nezávislého Izraele v roce 1948 dirigoval sympatizant fašismu? I na další zajímavé otázky ohledně fascinující historie izraelské hymny dává odpověď muzikoložka a pianistka Astrith Baltsanová v knize Hatikva - minulost, přítomnost, budoucnost, o níž napsal list The Jerusalem Post.

Baltsanová  se začala o Hatikvu zajímat v roce 2000, kdy na svůj koncert pozvala svého otce. Tehdy devadesátiletý a dnes již zemřelý filolog Chaim Baltsan přijel na koncert izraelské filharmonie v Tel Avivu na vozíčku v doprovodu pečovatelky.

Při hraní Vltavy ožil

"Seděl v první řadě přímo proti mně. Zahajovala jsem s klavírním koncertem Edvarda Griega. Otec vypadal unaveně, téměř pospával, ale když přišla na řadu Smetanova Vltava, kterou mnozí mylně považovali za původní zdroj Hatikvy, zcela nenadále jsem zpozorovala, jak otec zdvihl hlavu, do jeho modrých očí se vrátila jiskra a pyšně se na mne usmíval," vypráví.

"Když jsem s ním pak hovořila o spojitosti Vltavy s naší hymnou Hatikvou, viděla jsem v jeho očích slzy. Ty do mne přelily jeho přání. Pochopila jsem, že to je něco, co by si můj otec přál, abych prozkoumala, abych tomu věnovala svůj čas. Nemohl tehdy už téměř hovořit, přesto mně zašeptal: 'To není na koncert, to je téma pro knihu'. A tak začala má velká odysea s Hatikvou," vysvětluje Baltasanová. "Příběh Hatikvy," říká Baltsanová, "je příběhem sionistickeho hnutí, příběhem židovského národa, příběhem politických intrik a národního probuzení, příběhem plným ironie a znovu odhalovaných legend."

Začíná u Naftaliho Herze Imbera, který v roce 1878 jako dvaadvacetiletý napsal v nyní rumunských Jasech báseň Tikvateinu (Naše naděje), do níž vtělil touhu židovského národa po návratu do země předků. Tato báseň se později stala sionistickou hymnou a posléze izraelskou národní hymnou.
Imber se narodil v roce 1856 v městečku Zoczów (nynější ukrajinský Zoločiv) v sionistické rodině. V osmnácti letech se vydal na cesty. Moc úspěchů se skládáním poezie neměl, i když jej císař František Josef ocenil za báseň Rakousko u příležitosti oslav 100. výročí připojení Bukoviny k císařství. Imber se později stal tajemníkem britského poslance Laurence Oliphanta, se kterým se usadil v drúzské osadě Dalijat Karmel u Haify.

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: dkr, čtk

Evropská unie si z našich peněz dělá bankomat

Souhlasím s tím, co tvrdíte, bohužel situace u nás je podle mě stejná. Stát podle mě není dobrý hospodář a nač u nás potřebujeme tolik politiků za takové peníze? Vždyť o řadě z vás není ani slyšet a řada z vás si práce poslance plete s cestovkou. Nebo to tak podle vás není?

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

"K snídani byla vejce," napsali jste na sociální síti. Sociolog Herzmann ukazuje, co s tím pak provádí politický marketing

21:05 "K snídani byla vejce," napsali jste na sociální síti. Sociolog Herzmann ukazuje, co s tím pak provádí politický marketing

ROZHOVOR Marketing může sloužit k boji o moc. Vydatně mu v tom pomáhají moderní technologie. Díky je…