Koskuba: Prst na odpalovacím knoflíku nejbližšího osudu české politiky nemá prezident, ale...

20.07.2013 7:30

TÝDEN S KOSKUBOU A KUBEROU Poslanec ČSSD Jiří Koskuba proti senátorovi ODS Jaroslavu Kuberovi v pravidelné názorové aréně komentářů uplynulých dnů. Tentokrát objasňují, co si myslí o výsledku hlasování poslanců o rozpuštění sněmovny a také o rozhodnutí Nejvyššího soudu v kauze Nagyová a údajných "trafikantů" z ODS.

Koskuba: Prst na odpalovacím knoflíku nejbližšího osudu české politiky nemá prezident, ale...
Foto: Hans Štembera
Popisek: Ilustrační koláž
reklama

I když se výsledek hlasování poslanců ve sněmovně dal očekávat, co u toho oba politiky, Jiřího Koskubu a Jaroslava Kuberu, zaujalo a čeho by si – dle jejich mínění - měli všimnout lidé-voliči?

„Komentářů ohledně výsledku hlasování o rozpuštění sněmovny bylo již moc a moc. Obecně vítězí názor, že ‚kapříci si přeci sami rybník nevypustí‘.  Nu a i já jsem jenom poslanec a u této nejneoblíbenější profese v ČR se striktně uplatňuje kolektivní vina. Svým způsobem to chápu, ale je mi to upřímně líto. Zvláště považuje-li dnes společnost podobný pohled třeba i na některé národy spojené s enormně zrůdnými režimy za nepřijatelný. Viz Benešovy dekrety. I to svým způsobem chápu, ale… Čeho by si tedy měli voliči všimnout? Pro výše uvedené si uvědomuji, že ať řeknu cokoliv, bude to spíše použito proti mně. Přesto si myslím, ve vší skromnosti, že toto první hlasování o rozpuštění sněmovny v novodobé demokratické historii bylo přelomové. A potřebné. Bez ohledu na výsledek,“ reagoval nejprve v pravidelném komentáři pro ParlamentníListy.cz Koskuba.

A připomněl, že opozice výjimečně naprosto jednotně hlasovala pro rozpuštění. „Stačí se podívat na výsledek hlasování na tabuli, kterou ParlamentníListy.cz zveřejnily. Jistě, lze namítnout: ‚Stejně dopředu bylo zřejmé, že to neprojde.‘ Je to pravda. Koalice by byla hloupá, kdyby na to za současné situace kývla. A hlasů bylo potřebných 120. To si uměl spočítat každý. Pochopitelně snad i vedení mé vlastní strany, která toto hlasování iniciovala. Lze to tedy, stejně jako opakovaná marná hlasování o nedůvěře vládě, nazvat divadlem. Deklasovat lze prostě vše. Ale na druhé straně po tom všem, co se za mé tři roky ve sněmovně událo, to přece byla naše opoziční povinnost. Pro mne tedy jistým pozitivem je uvedená jednota. Soudný nezaujatý divák české politické scény by si měl uvědomit, že přestože jsme si prý tady v ČR všichni rovni, není to pravda. Nejvyšší soud to ostatně posvětil. V politice je to stejné. Jsou tu rutinéři, kteří se ve sněmovně takřka narodili a díky svému postavení a vlivu, bohužel často nikoliv toliko stranickému, v ní, budou-li chtít, i zemřou. Chtít pochopitelně zůstat, nikoliv zemřít – to aby nevznikla mýlka! Tito lidé jsou při důležitých jednáních, dohodách a kšeftech – samozřejmě i některých zákulisních. Nicméně titíž se rozhodně nemusí bát, i kdyby předčasné volby byly každý týden. A kdyby 'čistě náhodou' oni o mandát přišli, nějaká ta trafika se jim, jak vidno i dle Nejvyššího soudu zcela legálně, najde,“ rýpl si Koskuba do středečního soudního rozhodnutí, které vzbudilo řadu debat (viz druhé téma komentáře, pozn. red.).

Rozhodnutí Nejvyššího soudu zastínilo hlasování ve sněmově

Jak však připomněl, nejsou ti špatní a prosazovaní poslanci všichni. „O to více si alespoň já osobně vážím, když i prostí ‚podposlanci‘ zvednou ruku pro ukončení svého pracovního poměru. Proti většině národa navíc slušně honorovanému. Přesto si neodpustím poznámku – o příjmech řady topmanažerů, a to i státních podniků, či topúředníků aj. si mohou nechat jenom zdát. Ani z náhrad si nelze ušetřit na vilu, byť se to občas tvrdí. Kmotry a kmotříčky v tomto srovnání pochopitelně ponechávám zcela stranou. Ti si ty prodejné skutečně mohou kdykoliv koupit. Zřejmě proto i 24 let po vítězném sametovém listopadu se majetková přiznání v naší zemi neujala. Ale ona by vlastně byla stejně k ničemu, kdyby se inkasovalo na půdě (čímž se zřejmě nemyslí toliko prostory přímo pod střechou) Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, že?“ pokračoval poslanec Koskuba.

Vysvětlil, že tím hodlá naznačit, že rozhodnutí Nejvyššího soudu zcela zastínilo marné středeční hlasování ve sněmovně. „Jistě, pan prezident nám doporučil, abychom se k tomu nevyjadřovali. Je to hlava státu a vrchní velitel armády. Jako poslanec a voják v záloze jej musím poslechnout. Ale já tomu rozhodnutí vskutku moc nerozumím. Nejsem právník, pravda. Ale jako občana, natož pak zákonodárce, mne přímo děsí. Pomíjím fakt, že zřejmě beztrestně mohu vykrást bankomat ihned za dveřmi domu ve Sněmovní č. 4. Že si v poslanecké lavici při jednání mohu klidně zapálit doutník – i kdyby z toho kolegu pana poslance Šťastného kleplo. Jako právní laik jsem však zděšen z toho, že naši justici zřejmě neoblomí ani zřejmá velezrada, bude-li spáchána na parlamentní půdě. To nemá chybu,“ konstatoval Koskuba.

Kdo že má tedy prst na odpalovacím tlačítku osudu? Kalousek…

Přiznal pak, že by byl velmi nerad a nepochopen, kdyby jeho výše uvedená poznámka byla mylně chápána jako inzerát určený tajným službám nepřátelských zemí, ve kterém nabízí ‚volné kapacity‘. „Zní to naprosto pitomě, ale až sem jsme se vlastně dopracovali. Já si právní stát, právníci prominou, představuji přece jenom poněkud jinak. Takže vidíte, že ono to hlasování o rozpuštění je již vlastně minulostí. Vždy se šikovně najde a udělá něco, kvůli čemuž se zapomene na podstatné věci. Stejně jako se zapomnělo na mnohé nejen nedávné kauzy. Za chvíli nás navíc čeká hlasování o důvěře vládě. Ač ne politolog, dovolím si spekulovat. Hlasování o rozpuštění sněmovny ukázalo rozložení sil. Navíc pan Rusnok nereaguje na oprávněné výhrady svých možných přívrženců z našeho tábora vůči panu Fischerovi. Vzhledem k tomu všemu, co se v nedávných dnech stalo a děje, se obávám - ve vší úctě - že prst na červeném odpalovacím knoflíku nejbližšího osudu české politiky nemá pan prezident. Ani my oranžoví – vedení mně promine. Ale jako vždy za poslední roky zase pan Kalousek,“ soudí Koskuba.  

Podle něj Nejvyšší soud tedy rozhodl tak, jak rozhodl. Jisté obavy, byly-li vůbec nějaké, jsou tím možná rozptýleny. „Nestane-li se zázrak, jedině TOP 09 bude tou stranou, která rozhodne o tom, bude-li vládnout premiérka Němcová, nebo rozpustí-li se sněmovna. Sami jsme se totiž vmanévrovali do situace, že jejich nabídku na rozpuštění sněmovny nebudeme moci odmítnout. Možná ani v případě, bude-li podmíněna požadavkem předem provést změny v Ústavě ČR, s ohledem na výsledek přímé volby prezidenta republiky. Což jim tak pije krev. Abych se vám přiznal, nemám z toho všeho radost. Nemyslím si, že se nám tohle vše povedlo, že jsme zvolili dobrou strategii. Dokonce ani Ústavu ČR nepovažuji za trhací kalendář. Ale pro vládu s panem Fischerem se mi hlasovat nechce – nebude-li mi to někým přímo zakázáno. Či nařízeno opustit sál, jak spekuluje jeden páteční deník. I když poslanec hlasuje toliko podle svého vědomí a svědomí, v zájmu České republiky. Proč si s tím však lámat hlavu – na půdě sněmovny je přece vlastně možné vše,“ řekl dále Koskuba a omluvil se za otevřenost s tím, že je třeba zdůraznit, že spekuluje.

„Není skutečně snadné si udržet čistý štít. A již vůbec ne vyhovět všem. Pomalu je potřebné jít se pomodlit k patronovi země české, knížeti sv. Václavovi. Zřejmě proto tam vstup zpoplatnili. V téhle zemi jsou peníze na prvním místě již naprosto všude,“ zakončil první téma komentáře pro ParlamentníListy.cz Koskuba.

Zákon o rozpuštění sněmovny zpracovával Kubera          

Autorem zákona o rozpuštění Poslanecké sněmovny byl Jaroslav Kubera, a jak se dalo čekat, hrdě se k němu hlásí. Měnil se prý jen v jednom detailu – a to kolik hlasů musí hlasovat pro, aby k rozpuštění poslanců došlo.

„Nakonec se ukázalo, že to není až tak podstatné. V každém případě bylo dopředu jasné, že k rozpuštění sněmovny nedojde. Za zajímavější osobně spíš budu považovat hlasování o důvěře Rusnokově vládě,“ prozradil ParlamentnímListům.cz senátor. Jak připomněl, nikdy neslyšel, že by Miloš Zeman totiž řekl, že Rusnokova vláda bude vládnout až do řádných voleb, takže se nějaké překvapení ještě dá možná čekat.

Exposlanci byli z vazby propuštěni, pomohl tomu Nejvyšší soud

Exposlanci ODS, kteří přijali údajně jako úplatek „trafiky“ v podobě výhodných funkcí, byli v tomto týdnu z vazby propuštěni. V pátek pak i ředitelka kabinetu Petra Nečase Jana Nagyová. Názory se různí, často i vlivem politického úhlu. Jak na to nahlížejí Kubera a Koskuba? Je to překvapivý vývoj?

„Ne, je mi líto. Tak naivní nejsem. Pomineme-li kolegu dr. Davida Ratha (či kdysi dr. Sládka - ale i toho pobyt v cele byl s ohledem na účel velmi krátkodobý), kauzy vládnoucích mocných vždy končí v mlze. Vzkaz je jasný. Když dva dělají totéž, není to totéž. Zákon platí pro všechny, ale pro prostou většinu obyvatel obzvláště. I pro politiky. Ti jsou vlastně rozděleni, bez ohledu na svůj mandát, na jakési podpolitiky - hlasující roboty, politiky a nedotknutelné zabezpečené nadpolitiky. Mimochodem jeden ‚nepolitický‘ proces s jistým majetným (byť, pravda, na politiku dle pochopitelně ‚neprůkazných a nezajímavých‘ odposlechů napojeným) řidičem zrovna probíhá. Věřím, že nemusím více připomínat. Vlastně ani nesmím. Soudy jsou přece nezávislé. Je to tak správné, ale očividně ne vždy spravedlivé,“ uvedl Jiří Koskuba.

Útlak Nagyové ve vazbě? Šnajdr odcházel spokojen…

A jelikož se v tomto týdnu objevil na veřejnosti také dopis dcery Jany Nagyové, která popisovala, jakým útlakem ze strany policie při zadržení musela procházet nejen Nagyová, ale i zbytek její rodiny, je na místě ptá se i na něj – na to, zda nakonec nemůže Nagyovou i v očích veřejnosti změnit v jasnou oběť.

„Dopis dcery paní Nagyové nehodlám komentovat. Jednak je to dcera a já vůbec mladé dámě nezávidím, co si musí právě nyní prožívat. Navíc od včerejška má maminku doma. Naštěstí, tedy zatím, rovněž neznám vazební podmínky. A již vůbec ne v ženské věznici. Pokud jsem mohl zaznamenat, pan Marek Šnajdr odcházel z vazby spokojen. Nu a na hranicích s NDR, kam jsem mohl cestovat a kdy jsem, jak přiznávám, pašoval záclony či pikovláček, jsme se vždy obávali spíše celnice než celníka. Nemyslím si sice, že cela má být vybavena jako pokoj v Alcronu, ale musí být tristní, jsou-li tam podmínky ještě horší, než je komfort některých pokojů interny v mé mateřské odfakultněné nemocnici. (Tolik láskyplně opečovávané po poslední tři roky panem exministrem docentem Hegerem.) Jinak pro zajímavost a též z praxe – to v Praze Na Bulovce podle smlouvy nám policisté na naši ambulanci většinou v noci zhusta přiváží zadržené i k pouhému předpisu léků. Jejich lékař k tomu totiž oprávněn není – co dodat. Dokonce nevylučuji, že eventuální doplatek hradí sama eskorta,“ popsal situaci v praxi Koskuba.

Dodal pak, že neví nic jiného, než co se dozvídá z médií. Proto také neumí odpovědět třeba na to, nač upozornil exprezident Václav Klaus – tedy že Česku hrozí policejní stát.

U Ratha chyběly už jen válečné lodě a nikoho to nedojalo…

„Nevím. Ale u kauzy Rath nikdo nasazení celé divize, pravda, bez použití válečných lodí, nekritizoval. A to sedí ve vazbě bez soudu již 14 měsíců a ani na významná hlasování nesmí. Kupodivu ani citlivého pana expremiéra či paní předsedkyni sněmovny to zatím nedojalo. Rozumím tomu, proces se bude hodit až přímo před volbami. Jiné kauzy se zase nevyšetřují vůbec – třeba letouny CASA. Nu a další příklad proti tvrzení o policejním státu. Stačí konflikt policejního prezidenta s jistým člověkem a hned se koná. Kupodivu tak, že padne policejní prezident. Tak vám nevím, jestli právě takhle vypadá policejní stát. Jelikož jsem za peníze daňových poplatníků ve sněmovně dosud nevycestoval, asi by bylo potřebné zajet se porozhlédnout a poučit do nějaké latinskoamerické země. Tím však, jsa soudný, nehodlám žádnou z těchto zemí urazit. Možná bychom se od nich mohli v mnohém učit. Dost smutné konstatování, že?“ uzavřel komentář tohoto týdne pro ParlamentníListy.cz Koskuba.

Kubera: Jednou chtěli lidé věšet Nagyovou a Nečase, teď zase Ištvana…

Senátor Kubera si všímá na událostech posledních dnů toho, jak moc se manipuluje s fakty. „Demagogicky se obracejí, a to i politiky, kteří jistě vědí, že nemluví pravdu. Raději ale probouzí lynčovací nálady a hrají na nejnižší lidské pudy. Já osobně si myslím, že celý ten soubor událostí, který sledujeme v posledních týdnech, jen nahrává lidem, kteří podlehli atmosféře naštvanosti, beznaděje, jsou frustrováni a každý důvod si na někoho zanadávat nebo ho alespoň slovně lynčovat berou jako dobrý. Vždyť si vezměte – před několika dny volali po věšení Nagyové a Nečase, vzápětí se to obrací a nejraději by ztrestali Ištvana,“ řekl Kubera.

Podle něj nikdo z veřejnosti neví, v jakém stádiu vyšetřování ony známé kauzy, které spolu však souvisí, jsou, takže na výsledek a jejich rozpletení bude třeba si počkat.

„Co je ale hrozné, že ty následky toho, které s tím souvisely, jsou nevratné,“ poznamenal dál senátor.

Zastavil se i u tolik propíraných „trafik“ pro politiky (tedy funkcí či dobře placených míst po odchodu z politiky či jako odměna za nějaké prokázané služby). „Ono to opravdu není v pořádku, ale uvítal bych, kdyby všichni ti odborníci, kteří na to stále upozorňují, řekli, jak jinak tedy některé situace vyžadující dohody řešit,“ svěřil se Kubera.

Další komentáře uplynulých týdnů Koskuby a Kubery čtěte ZDE.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama

autor: Alena Hechtová

reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

"K snídani byla vejce," napsali jste na sociální síti. Sociolog Herzmann ukazuje, co s tím pak provádí politický marketing

21:05 "K snídani byla vejce," napsali jste na sociální síti. Sociolog Herzmann ukazuje, co s tím pak provádí politický marketing

ROZHOVOR Marketing může sloužit k boji o moc. Vydatně mu v tom pomáhají moderní technologie. Díky je…