Co vás nejvíc štve na České republice?Anketa
„Zaručeně bych si tipl, že podobné kroky a prosazování takovýchto zákazů poradili nějací mediální experti. Vycházejí z toho, že lidi je vždy jednodušší naštvat než třeba rozveselit. A podobné diskuse a zákazy vedou k tomu, že jsou pak občané možná stále naštvaní, ale přece jen se jim dá šidítko v tom, že konečně dochází i na ty, kterým vše kladou za vinu. Přitom si asi neuvědomují, že podobné zákazy jsou vlastně nekonečným příběhem,“ řekl ParlamentnímListům.cz senátor Jaroslav Kubera z ODS.
Kubera: Možná teď tleskáte, ale co až dojde v neřestech i na další zákazy...
Vysvětlil pak dále i to, proč jde o nekonečný příběh. „Teď možná tleskají abstinenti, později nekuřáci, ale co budou dělat, až ty zákazy budou dál pokračovat. Zdravé nejsou totiž ani řízky, dokonce ani kafe – a tak to vše může být nakonec na pořadu dalších dnů. A když už mluvíme o různých abstraktních zákazech, je mi trochu divné, že nikoho nenapadlo zakázat ve sněmovně, tedy spíš jejích kancelářích souložení, možná i drogy? Vždyť jsou to vše nesmysly, a jak už jsem uvedl dřív, právně to dle mého nemá ani absolutně žádnou podporu. Vždyť poslanci nejsou zaměstnanci předsedy sněmovny. Ale uznávám, byl by to asi složitý spor. Smutné je, že je přitom potřeba opravdu řešit daleko víc podstatnějších záležitostí. Pro mě osobně je tedy útěchou, že alespoň v horní komoře Parlamentu (Senát) takovéto věci nikoho nenapadly řešit,“ uzavřel první téma komentáře týdne senátor.
Jaroslav Kubera
Psali jsme:
Koskuba: Kdo není soudný, možná jásá, jak se s těmi poslanci zatočilo. Jenomže…
Jak se ukázalo, i poslance ČSSD Jiřího Koskubu podobné nápady zlobí. „Sakra práce, což nemáme spoustu daleko závažnějších starostí? Kdo je alespoň trochu soudný, jistě sám pochopí, že tato témata nejsou opravdu ničím jiným než naprosto trapným zastíracím manévrem. Kdo soudný není, může jásat, jak tam konečně s těmi lumpy, pitomci a flákači zatočí. Což se lidé z epizodky působení VV nepoučili? Bohužel, v této době je možná už zhola zbytečné Parlament obhajovat. Instituci v jiných kulturních a opravdu fungujících zemích tak váženou,“ povzdechl si úvodem komentáře tohoto týdne Koskuba.
DALŚÍ KOMENTÁŘE TÝDNŮ ČTĚTE ZDE.
Jak dodal, netvrdí, že kvůli řadě polistopadových politiků nemáme u nás zatracovanou onu instituci (Parlament) zaslouženě. „Ale bude-li se takto dále – a už i uměle - pokračovat v jeho deklasování, tak to je cesta do pekel. Konec demokracie. Pak se nedivme, že pomalu žádný slušný a schopný člověk nebude mít zájem do tohoto spolku ‚podřadných bytostí‘ kandidovat. Bude to sbor lépe placených podržtašek, který se stane pouhou zástěrkou pro hry těch skutečně mocných. Vizitkou národa, který se snadno nechá jak oblbovat, tak ovládat. Jestliže tohle opravdu chceme, fajn. Pak ale asi bude opravdu nejlépe karlínská kasárna neprodávat. A to pomíjím, komu. Nechť jsou využita pro poslance a senátory. Po zvolení tam budou na celý mandát internováni jako rekruti,“ konstatoval s jistou nadsázkou sociálnědemokratický poslanec. A ve své nadsázce ještě pokračoval popisem toho, jak by se oněm rekrutům vedlo.
Psali jsme:
„Vyholení, v uniformách. V 6 hodin budíček, rozcvička. Pak nástup, rozdílení směn, zaměstnání. Strava prostá, společná, o víkendech KDP. Jasné velitelské pravomoci, výcvik a povinnosti pro mužstvo. Vycházky jedině za odměnu. Žádné žvanění. Pouze: Provedu, pane! Nebo madam. To abych náhodou neurazil tu křehčí menšinu ve vedení sněmovny. Skromný žold, žádné náhrady. Děsivě se ušetří. Národ a média budou konečně spokojena. Snad i ti, co zemi chtějí doopravdy vládnout. Velet a rozkazovat je ještě snazší než řídit firmu,“ uvedl Koskuba.
Je jiná doba, bez noblesy, poukazuje Koskuba
Dodal vzápětí, že to možná zní jako blbý vtip. „Ale tady nejde o nějakou uraženou ješitnost. Jde o princip. Až nám to dojde, bude možná pozdě. Palác na Malé Straně jako jesle nebo mateřská školka, to už je trochu velký luxus. Pro zem i pro demokracii. A mimochodem, ve sněmovně se smí kouřit jenom na otevřené terase. Kde za deště či sněžení je pod stříškou místo tak maximálně pro 10 lidí. V rozsáhlém paláci se totiž nenašlo místo pro nějakou kuřárnu. O menšiny se všude staráme. Na většinu se kašle. Tak rádi se odvoláváme na tradice masarykovské 1. republiky. Ale třeba pana Karla Čapka by dnes nebylo zde kam s cigaretou ke kávě posadit. Natož mu k novinám nabídnout sklenku vína. Byl svými zvyky snad zavrženíhodný? Opravdu je jiná doba. Bez jakékoliv noblesy. Moc mne to mrzí. Chceme-li to tak, co nadělám. Pak si ale nestěžujme,“ uzavřel první téma komentáře pro ParlamentníListy.cz Jiří Koskuba.
Psali jsme:
Poplatky v nemocnici opět na scéně
Dalším tématem, na které se ParlamentníListy.cz obou politiků ptaly, jsou poplatky v nemocnici a opětovná snaha některých politiků je znovu vrátit do hry. Vzhledem k tomu, že poslanec Jiří Koskuba působí též v nemocnici jako lékař primář interního oddělení, je nabíledni, že se ujal slova na toto téma obsáhleji.
Fotogalerie: - Na Bulovce bez fakult
„Těžko se mi reaguje. Jsem totiž socan. U koaličního vyjednávání jsem nebyl, koaliční smlouvu nepřipravoval. Natož pak programové prohlášení vlády. Uznávám, ČSSD to slíbila a loajalita by měla být. To však neznamená, že s tím musím vnitřně souhlasit. Bohužel, ne vždy až dokonce nikdy se dává na názory těch, kteří se pohybují právě v tom prostředí, o kterém se rozhoduje. Měl jsem proto jen jako prostý poslaneček podepsat. Přesto své pochybnosti o tomto opatření jsem co nejjemněji dal najevo i za řečnickým pultíkem přímo ve sněmovně. Bez povšimnutí. Jasněji a daleko konkrétněji pak na uzavřeném výjezdním jednání sněmovního výboru pro zdravotnictví. Nepřipadalo mi, ve vší skromnosti, z reakcí i kolegů z ANO, že nesrozumitelně. Dost mne tedy překvapuje, že se někdo vůbec diví tomu, že nemocnicím ty nevybrané peníze prostě chybí! Stačilo se přece zeptat,“ řekl Jiří Koskuba.
Podle něj je tak minimálně neslušné, házet to jenom na ČSSD. „Dokonce mimo jiné také na články v novinách, které kritikovi ani nepatří. Natož není-li přítomen pan premiér. Takhle se ani firma neřídí - pan první vicepremiér promine. Jinak uznávám - obecně jsou pro mne jeho závěry jako ministra financí v této otázce srozumitelné, dávno pochopitelné a v mnohém i blízké. Ale ve vší úctě, za ty peníze investované do předvolební kampaně a poradců tohle už mohl a dokonce měl dávno vědět. Nerad bych však vyvolával zmatky. Na toto téma se nedá reagovat stručně a už vůbec ne jménem ČSSD. Na to prostě nemám frčky a asi bych dostal opět za uši. Jenže ve zdravotnictví dělám už přes 30 let. Obrazně řečeno ne ve štábu, ale přímo na frontě,“ povzdechl si závěrem tohoto tématu poslanec ČSSD a primář v jedné osobě.
Psali jsme:
Kubera: Za jídlo by se platit mělo. Za pobyt je to složitější
Podle senátora Kubery je problém kolem poplatků v nemocnicích nedořešený. „Za jídlo by se samozřejmě platit mělo, pokud člověk v nemocnici leží. Musel by přece jíst za své i doma. Ovšem za další služby to tak jednoduše nevidím. On ten člověk, pokud se do nemocnice dostane na delší čas, zaplatit doma stejně nájem musí, běží mu tam určitě i lednička, platit musí i stanovené zálohy za energie , i když je nevyužívá, když v té nemocnici leží. Ale aby se z ní měl kam vrátit, tohle mu nikdo neodpustí. Medicína pokročila hodně dopředu, takže většina lidí je nemocnici skutečně i po vážných operacích jen pár dnů, ale přesto jsou případy, které dopředu mnohdy ani nejdou odhadnout, kdy se ten pobyt prodlouží i na řadu týdnů. A když by šlo o seniora nebo někoho sociálně slabého, byl by problém, aby uhradil poplatky i vše, co musí pravidelně v souvislosti s bydlením, když není nemocný,“ poukázal Kubera.
Podle něj by se tedy muselo zvážit, jakým způsobem by bylo pamatováno právě na tyto případy. Připomněl i to, o čem se mluvilo v minulosti – že by se platby za pobyt v nemocnici omezily jen na určitý počet dnů – a pokud by ten počet překročily, mohly by fungovat nějaké úlevy či přímo odpuštění zaplacení, pokud by šlo o člověka ve složité finanční situaci.
Psali jsme:
Rusko, Ukrajina a Česko – mele se to. V Česku v diskuzích a prohlášeních
Kolem vývoje vyhrocených vztahů Ruska a Ukrajiny se vedou řeči na všech úrovních a z mnoha úhlů. ParlamentníListy.cz zajímalo, co oba politiky v posledních dnech však zaujalo nejvíce – co třeba pokládají za jistý důležitý moment?
Kubera: Jediné racionální řešení by byla válka. Ale do té se nikomu (naštěstí) nechce
„Kdybych viděl do hlavy Putinovi, věděl bych, jaký moment je důležitý pro další vývoj. Ale bohužel nevidím, takže nevím. Ta situace se mění každým okamžikem a je velmi složité ji posuzovat. I když je pravda, že i z řad některých politiků létají různé prohlášení a výroky, já do toho jít nechci. Opravdu nevím, nejsem tam, nemůžu tomu rozumět, když jsem odkázaný na to, co přinášejí jen média. Jistě vím snad jen to, že Evropská unie je naprosto bezzubá v jakémkoli dalším postupu. A to neříkám jako kritiku. Sankce, o kterých se mluví a které se zavedly, jsou zatím spíš asi jen na efekt, těch důraznějších, které by vyvolaly též důraznější odvetu Ruska, se samozřejmě Evropská unie bojí, poněvadž by ji poškodily,“ reagoval na toto téma pro ParlamentníListy.cz senátor Jaroslav Kubera.
Psali jsme:
„Podle všeho jiné racionální řešení než válka, není. Ale do té se nikomu nechce,“ poznamenal ještě.
Koskuba: Když se chyby vidí jen na jedné straně fronty…
„Z toho, co děje, jsem více než rozčarovaný. Ale jak mohli čtenáři od jednoho známého mladého pana politologa právě na stránkách PL číst, je prý velmi nevhodné, aby se k tomu poslanci ČSSD vyjadřovali. Natož jinak, než náš pan ministr zahraničí. Takže mi promiňte, já to dodržím. Je alespoň fajn, že mi dosud nikdo ještě nezakázal jinak než pan ministr myslet. Ulevilo se mi. Tohle bych totiž už opravdu nezvládnul,“ předeslal Koskuba.
Jak dodal, bohužel zdá se, že přišla tvrdá daň za pokrytectví své i EU nejen v době jugoslávské krize. „Za blbost se prostě platí! Smutné je, že pochopitelně hlavně ti ‚tam dole‘. Je staré pravidlo, co říká: ‚Nedělej jiným nikdo to, co nechceš, aby jednou dělali tobě‘. Snad vůdci z Bruselu i Washingtonu tuto drzou poznámku omluví. Chyby slepě vidí jen na jedné straně fronty. To na druhé i hajlující je vše super. Jen tak náhodou: nebyli ti mudžahedíni, dokud ještě válčili ‚jenom‘ s Rusy, prý taky docela fajn?“ ptá se Koskuba.
„Znova na ruského medvěda děláme bu-bu-bu. Obávám se, že se zase až tak moc nelekne. Zvláště když ví, jak impotentní celá slavná zahraniční politika nejen EU je. Stejně se však naštve. Zřejmě si připomeneme období studené války, do kterého jsem se kdysi narodil. Blbé řešení, není o co stát. Natož harašit zbraněmi - to už tady taky bylo. Stejně jako dlouho hrstkou vyvolených pozvaná cizí takzvaná střední skupina vojsk, mimo jiné nás prý chránící před západem. Ne, nechci ji zpět! Ale ani zde nechci nějakou jinou, chránící nás pro změnu před východem. Což nemá základen po celém světě už tak až moc? Jejím přívržencům se za tento názor omlouvám. Není proruský, je pročeský. Navíc až si tihle ‚velcí demokraté‘ krom pouhého teatrálního přijímání dalajlámy, všimnou, že přesilná Čína zabrala Tibet dokonce bez referenda, musí po ní, jsou-li zásadoví a nezaujatí, také jít. Snad na ni rovněž uvalí minimálně sankce. Ale pak už nás stejně nic neochrání. Svatý Václave, oroduj za nás,“ uzavřel Jiří Koskuba komentář událostí uplynulého týdne pro ParlamentníListy.cz.
Psali jsme:
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Alena Hechtová
